Zpráva o dějepravné exkurzi do Krakova a Osvětimi

 

Druhý den jsme započali velmi zostra, když nás, poté co jsme rozespalí vyšli z autobusu, náhle probudil strašlivý pohled na vstupní bránu koncentračního tábora Osvětim Březinka tak dobře znám z fotografií a filmů. Je to nepopsatelný pocit, když se člověk ocitne uvnitř za ostnatými dráty ohromen rozlehlosti tohoto bizarního veledíla, kdy si jen stěží dokáže představit hrůzy, jež se tady odehrávaly. Naštěstí sytě zelený trávník a rozkvetlé louky dávají tomuto místu stravitelnější eufemismus. Tábor jsme prošli naskrz od ubytoven pro vězně, které byly původně navrhnuty jako stáje pro koně, přes táhnoucí se nástupiště až ke zničeným krematoriím. K utvoření představy a obrazu o životě na tomto hrozném místě nám dopomohla výstava kreseb (která je umístěna ve františkánském klášteře v Harmężach, nedaleko tábora) jednoho z vězňů koncentračního tábora Mariana Koledzieja. Jeho obrovská plátna jsou pokryta syrovými výjevy každodenních situací a hrůz, které si musel zažívat během svého věznění v Osvětimi. Následně jsme se vydali na prohlídku prvního tábora, která trvala dvě hodiny a během níž jsme měli možnost poznat praktiky a každodenní život v táboře a samozřejmě jsme se nevyhnuli ani výstavám obřích skleněných vitrín plných lidských vlasů, kufrů, hřebenů, bot …, také jsme viděli celu Maxmiliána Kolbeho, jehož příběh je všem dobře znám, a jediné dochované krematorium. Tímto jsme zakončili druhý a zároveň poslední den a plni nových dojmů jsme vyrazili nazpět domů do Ostravy.

 

Lucie Štefaníková
Fotografie: Kateřina Čajánková