Adaptační kurz 2014

Jako každým rokem na něj studenti odjížděli s obavou, jak to vlastně všechno dopadne, jací budou noví spolužáci a třídní profesoři, jak se budou v nové třídě cítit a jestli si v ní najdou kamarády.

Ale jako každý rok se i letos vrátili spokojení, usměvaví a s celkem jasnou představou, jak bude nová třída vypadat.

I přes mírnou nepřízeň počasí prožili během kurzu mnoho společného – spoustu her a zábavy, krátký turistický výlet, společně namalovali obraz, který bude krášlit jejich třídy a taky už trochu pracovali v prvních třídnických hodinách.

Program připravila metodička prevence Jarmila Kučerová ve spolupráci s třídními učiteli Petrem Janíkem, Jakubem Mojžíšem a Naděždou Konečnou. Nepostradatelnými asistenty, bez jejichž nápadů a pomoci by se mnoho aktivit vůbec nedalo uskutečnit, byli naši absolventi Bea Surovčáková, Klára Schichelová, Honza Bayer, Štěpán Peňáz a Tomáš Ringsmuth.

Mgr. Jarmila Kučerová
 

Adaptační kurz pohledem žáků třídy 1.A

V pondělí 1. září 2014 jsme jeli na adaptační kurz do Beskyd. Všichni z primy A a B se sešli před školou. Jednotliví studenti přistoupili ke svým třídním profesorům, kteří nás rozdělili do autobusů podle tříd. Prima A dostala za třídního profesora pana Petra Janíka a prima B pana profesora Jakuba Mojžíše. Cesta utekla celkem rychle. Již v autobuse se začali spolu bavit kamarádi, kteří se znali z předešlých škol a někdo se již začal seznamovat s novými kamarády. Po příjezdu jsme se bez problémů rozdělili na čtveřice a ubytovali jsme se na pokojích podle tříd. Holky bydleli v prvním patře a kluci v druhém.

Hned po ubytování jsme začali hrát různé hry. Myslím si, že nejlepší hra k seznámení byla hra s plyšovým medvídkem. Medvídka jsme si posílali dokola a u toho jsme říkali, jak se jmenujeme, co máme rádi a co nás baví. Poté jsme si ještě zahráli pár dalších her a těmi jsme ukončili náš první společný den.

Druhý den po snídali jsme dostali za úkol vymyslet třídní plátno, které nám bude viset ve třídě až do oktávy. Utvořili jsme skupinky a každá skupinka něco vymyslela. Poté jsme si odhlasovali nejlepší návrh. Zvítězilo téma se schody a pohárem na konci. Podle toho jsme třídní plátno všichni společně nakreslili. Měli jsme z toho velkou radost, jak se nám to povedlo. Dalším zajímavým úkolem bylo také napsat chartu třídy, ve které jsme sepsali, jak se máme k sobě navzájem chovat. Opět vše proběhlo formou hlasování. Nikdo se nehádal a všichni jsme spolu spolupracovali. Bylo to prima. Odpoledne jsme šli na výlet do okolí. Někteří cestou sbírali houby. Po procházce jsme si zahráli hru v lese a po výborné večeři jsme si měli ve skupinkách podle pokojů vymyslet další hry, které chceme hrát. Nejvíce se nám líbila hra na ovoce a zeleninu, kterou vymyslela skupina Dominika. Moc jsme se pobavili a zasmáli. Vůbec jsme nechtěli skončit a jít spát. Pan profesor nás musel zahnat do postýlek.

Ve středu po snídani se za námi přijela podívat a pozdravit nás i paní ředitelka. Zahráli jsme si "přenášecí" hru, ve které jsme nakonec přenesli i pana profesora, museli nám pomoci i asistenti a paní ředitelka. Pan profesor třídní se nám trošku vyválel po zemi, ale zvládl to statečně. Po obědě jsme vyrazili na cestu domů a těšili se na další společný den ve škole.
 

Valerie Sečkářová, 1. A

Adaptační kurz pohledem žáků třídy 1.B

Místo toho, abychom první školní den seděli v lavicích, jsme dne 1. 9. 2014 usedli do autobusu a odjeli jsme na adaptační kurz do Beskyd. Bydleli jsme v hotelu GRUŇ (SKI PARK GRUŇ).

První den po příjezdu jsme hráli seznamovací hry, ve skupinách jsme sestavovali pět pravidel k tématům, která nám řekl pan profesor. Večer jsme vyráběli výrobky z tvrdnoucí hmoty, abychom měli něco na památku. Po večerním programu jsme si před spaním s holkami ještě povídaly. Bylo to zajímavé, protože jsme se o sobě mnoho dozvěděly.

Druhý den hned ráno po snídani nám paní výchovná poradkyně říkala něco o občanské výchově, povídali jsme si hlavně o učení. Pak šla celá naše třída na výlet. V lese, kde to hrozně klouzalo, jsme museli běhat pořád tam a zase zpátky pro písmenka a složit z nich souvětí. Ten samý den si naše třída vyrobila plátno. Hlasovali jsme a vyhrál obraz osmi ostrovů a moře, kde si každý z nás namaloval svoji rybu. Pana profesora představuje velryba uprostřed. Po večeři jsme si měli připravit ve skupinkách program na večer. Každý nachystal výbornou zábavu. Kluci Partičku a zprávy, holky scénku o babičkách, lidské pexeso, pantomimu a bavili jsme se skvěle, takže večerka byla až ve 22.30.

Středa byl bohužel poslední den. Po snídani jsme se šli podepsat na plátno a četli jsme si školní řád. Výrobky z tvrdnoucí hmoty skoro uschly. Sedli jsme si venku do kruhu a vzali si klubko, se kterým jsme si házeli a říkali jsme si, co se nám tady líbilo. Taky jsme si každý udělali radost malým dárečkem, který jsme vyrobili. Pak jsme měli chvíli volnou zábavu, přijel autobus a my odjeli. Cestou domů mi přišlo, že si každý našel kamaráda a má si s kým povídat. Na adaptační kurz budeme dlouho vzpomínat.

Karolína Mihulová, 1. B

Adaptační kurz 2014 ve vzpomínkách třídy 1.C

„Z adaptačního kurzu jsme se vrátili jako jedna parta. Ty tři dny nás neskutečně stmelily a umožnily nám navzájem se poznat. Myslím, že následující čtyři roky zvládneme a budeme vždycky stát při sobě. Mně osobně se adaptační kurz velmi líbil a jsem ze své nové třídy nadšená...“

„Celkově mám z našeho adaptačního kurzu opravdu skvělý pocit. Člověk by snad ani neřekl, že může být v jedné třídě tolik ochotých a přátelských lidí. Přijížděli jsme jako cizí lidé, vrátili jsme se jako kolektiv, který má dokonce svoji vlajku a je připraven se poprat s případnými problémy...“

„Během adaptačního kurzu se rozuteklé molekuly naší třídy spojily (a to doslova klubíčkem provázku) v jednu neforemnou sloučeninu zvanou 1.C, která, jak jsme se všichni shodli, by měla vydržet až do maturity...“

„Co se týče činností, které pro nás byly nachystány, byly skvělé. Chcete upevnit důvěru? Prostrkejte celou třídu provazovou sítí. Zní to nezajímavě? Dobře, ale přenášený člověk si nesmí sám pomáhat. A jak zařídit, aby se parta puberťáků společně podílela na nějakém projektu? Co takhle vytvořit třídní vlajku? Skutečně jsme nezvolili žlutou ponorku podle tzv. ponorkového syndromu. To ani náhodou. Naše třída, všichni lidé do jednoho jsou přátelští a v každém se najde něco výjimečného. Něco je dělá originálními...“

„Naprosto mě fascinovala chvíle – byl večer – kdy jeden ze spolužáků snesl do jídelny kytaru a většina (zatím takřka neznámých lidí) se sedla a společně začala zpívat. V tu chvíli jsem si vzpomněla na svou starou třídu, kde by něco podobného bylo naprosto nemyslitelné...“

„Pokud bych měl na našem adaptačním kurzu najít jedinou negativní věc, tak jen to, že trval tak krátce...“

(studentky a studenti 1.C)