Ohlédnutí za projektem Comenius "Legends Alive"

Comenius očima rodiče

Jako rodič velmi pozitivně vnímám uvedení teorie angličtiny do praxe. Studenti poznali, že vědomosti získané ve škole mohli využít, což je podle mě ta největší motivace k učení.

Při pobytu katalánského studenta u nás doma jsem mohla sledovat, jak probíhá komunikace a schopnost se domluvit. Byla jsem pyšná na svého syna a zároveň šťastná, že se mohl takto zapojit a nabýt nové zkušenosti a znalosti, které nikdy z knížek nezíská. Vnímám tento projekt tak, že nebyl pouze o jazyce, ale i o oboustranném poznání jiné kultury, a to díky aktivitám, které obě školy vytvářely nejen během výměnných pobytů. Studenti předem vymýšleli a připravovali kulturní vystoupení, sledovali dění v jinojazyčných zemích a cestovali za poznáním cizí kultury. Mohli tak srovnat své znalosti a dovednosti vůči studentům ze Španělska.

Mé poděkování patří všem profesorům, kteří projektu věnovali svůj čas a energii a názorně ukázali studentům, že škola může být i hrou, což plně vystihuje význam názvu projektu. Všechny uskutečněné aktivity přinesly velké poznání nejen pro syna, ale i pro celou naši rodinu. Děkuji.

Yveta Hahnová

Comenius pohledem techniků

Jakožto technická podpora jsme měli možnost sledovat dění v celém projektu jaksi zpovzdálí a bezpečné vzdálenosti (zpoza hledáčků). Myslíme si tedy, že právě my můžeme objektivně zhodnotit, že celý Comenius team (počítaje studenty a konče participujícími učiteli) podal obdivuhodný výkon. Účastnili jsme se všech akcí v rámci projektu a mohli jsme vidět, jak ze studentů sálá nadšení pro společnou věc. Jsme přesvědčeni, že projekt byl pro všechny zúčastněné velmi přínosný a zábavný.

...a participujích studentů

Když nám bylo zadáno téma prvního článku, nebyli jsme si úplně jistí, o co jde a co se po nás přesně bude chtít. S postupem času jsme projektu čím dál víc přicházeli na chuť a zapojovali stále zajímavější témata. Nastaly situace, kdy jsme museli těžce pracovat, vymýšlet a předkládat nové a nové příspěvky, ale když jsme nakonec viděli naše články v internetovém magazínu, byli jsme na sebe hrdí. Do karet nám určitě také hrál fakt, že jsme se v těchto hodinách nemuseli zabývat učebním plánem. Později se nám tato práce bohatě vyplatila; doslechli jsme se totiž o možnosti výměnných pobytů s našimi zahraničními partnery. Tyto pobyty se úspěšně konaly letos a právě díky nim jsme na vlastní kůži poznali to, o čem jsme dosud jen četli.

Díky projektu jsme tak mohli zblízka poznat kulturu našich nových přátel.

Hoa Nguenová, Zuzka Ročková, Katka Vidličková, septima B

Tento projekt nám dal velmi mnoho zkušeností v oblasti poznávání kultury nejen našeho, ale i katalánského kraje. Navázali jsme přátelská pouta se zahraničními studenty, která mají budoucnost.

Z počátku byla práce náročná a komplikovaná, a to hlavně proto, že jsme si předem nebyli vědomi, do čeho jdeme. O to větší však byl náš zápal, který z nás doslova sálal, jakmile se celá spolupráce rozjela.

Vrhli jsme se na výrobu marionet a den za dnem jsme naše nadšení přetvářeli do podoby pohádkových postaviček.

Pilně jsme překládali a následně se učili texty našeho krajana Jarka Nohavici. Dojmy bychom mohli shrnout dvěma slovy: PÍLE a SPOLUPRÁCE (v týmu).

Naše snažení vyvrcholilo osobním setkáním s našimi kolegy z dalekého Katalánska.

Z těchto končin jsme si domů odvezli nejen nezapomenutelné zážitky, nýbrž i množství darů, kupříkladu pravou katalánskou kýtu.

Při vzpomínce na tento projekt v nás navždy bude přetrvávat hřejivý pocit a blažené vzpomínky.

Hanka a Katka Slaninovy, Jana Teuerová, Pavlína Spurná, Soňa Mrázková , Filip Stavárek, septima B

Po dva roky jsme pracovali na tomto projektu – vymýšleli, překládali a zpracovávali různé materiály, abychom našim katalánským vrstevníkům a jejich profesorům přiblížili něco z tradic a zvyků země, ve které žijeme a regionálního bohatství, kterým náš kraj oplývá. Naše skupinka se soustředila zejména na překlad písní dnes již legendárního místního interpreta Jarka Nohavici, do angličtiny jsme také převedli některé pohádky z našich luhů a hájů. Díky tomuto vynaloženému úsilí se nám dostalo možnosti poznat zblízka kulturu a život v Katalánsku.

Po návratu z oné jihoevropské výpravy jsme nabiti pozitivní energií pokračovali na projektové tvorbě a o měsíc a půl později přivítali katalánskou výpravu u nás. Nakrmili jsme je českými pochoutkami a předvedli jim naši divadelní hru. Věříme, že se domů vraceli s neméně příjemnými pocity a získaným povědomím o naší zemi, kultuře a lidech.

Jsme velmi rádi, že se nám dostalo možnosti účastnit se na tomto mezinárodním projektu.

Viktor Michnáč, septima B

Projekt Comenius

Do projektu jsem vstoupila o půl roku později než mí spolužáci, aniž bych o něm něco bližšího věděla (samozřejmě kromě všeobecně známého faktu, že se v rámci tohoto projektu bude konat výměnný pobyt). Mým úkolem měl původně být pouze návrh grafické úpravy vánočního magazínu, jelikož jeden z techniků nebyl s tímto vzhledem spokojen. Když jsem ovšem o dva dny později běhala po Masarykově náměstí s fotoaparátem v ruce a snažila se zachytit atmosféru ostravských vánočních trhů, začalo mi pomalu docházet, že původní představa krátkodobé spolupráce je ta tam a že nastoupit do Comenia je jako nastoupit do rozjetého vlaku. Nutno podotknout, že se vánoční grafika internetových stránek nikdy nepřenesla z mých papírových návrhů do elektronické podoby. Časem se Comenius stával čím dál tím víc pevnou součástí mého studentského života a to hlavně v posledních měsících, kdy jsem nad tvorbou loutek strávila ve škole dobrovolně více času, než je každému normálnímu studentovi příjemné. Nicméně sledovat, jak se z papírových cucků a litrů mazlavého tapetového lepidla na začátku postupně tvarovaly obličeje prvních marionet, stálo za všechnu námahu (tvarovaly se nejen obličeje, denně jsem z oblečení seškrabovala zbytky zatvrdlého novinového papíru a sloupávala to, co bývalo tekutým lepidlem). To, jak pevně byl Comenius spjat s mým životem, potvrzuje obličej mé maminky pokaždé, když se zmíním o tomto období (nádobí zůstávalo v myčce a z kupek prádla na vyžehlení se pomalu stávaly velehory). Comenius mě donutil osvojit si spoustu nových a cenných dovedností a naučil mě vycházet a spolupracovat s lidmi. A nejen to. Díky výměnnému pobytu jsem měla možnost vyzkoušet si svou angličtinu a získala jsem nové přátele nejen v Katalánsku, ale hlavně v mém vlastním ročníku, v mé vlastní škole. Comenius tak bude navždy zabírat část mého srdce. Říká se, že to nejlepší má přijít na konec, snad na tom něco bude. Comenius by nikdy nebyl tím, čím byl, bez neskutečné kreativity paní Kornasové, nekonečného entuziasmu paní Velkoborské, hudebnímu nadání paní Blažkové a v neposlední řadě tvrdé práci, odhodlání a píli paní Strýčkové. Bez nich bychom nikdy nebyli schopni takových výkonů, jaké jsme za poslední rok předvedli. Takže děkujeme za tu šanci, děkujeme za Comenius!!!

Veronika Landová,septima B