Vít Pískovský 21. v republice ve fyzikální olympiádě

Své dojmy z účasti v celostátním kole vyjádřil v následujícím článku:

Ačkoliv cesta vlakem do severočeského Rumburku trvá 6 hodin, již z Ostravy vyjíždíme dva a v Olomouci přisedá další skupina. Během cesty se seznamujeme a vtipkujeme, ale také probíráme studijní text o pohybech v prostředí s odporovou silou. Po příjezdu a ubytování všichni vyrážíme do kulturního domu na slavnostní zahájení a společný raut. Je to příležitost poznat zajímavé lidi – špičkové české fyziky a dychtivé mozky zítřejších dnů.

Dalšího dne po snídani vyrážíme k řešení 4 teoretických úloh, na což máme 5 hodin. Po euforii ze spočítání dvou úloh během prvních dvou hodin přichází strastiplné bloumání nad hůře pokořitelnými problémy. Jde vidět, že mám do příště na čem pracovat. Následuje odpolední přednáška o česko-saském Švýcarsku. Po večeři si vyslechneme fascinující přednášku prof. RNDr. Jiřího Podolského, CSc., DrSc., na téma „Maxwell a Einstein – elektromagnetické a gravitační vlny“.

Druhý soutěžní den je věnován experimentální úloze: Na stole leží stopky, špejle, hřebík připevněný ke kraji lavice a kovová tyč s několika dírkami a ucpanými konci, o níž víme, že uvnitř obsahuje pevně připevněnou kovovou kuličku. Postupnými kroky a výpočty máme určit polohu kuličky a poměr její hmotnosti k hmotnosti tyčky. Odpoledne je věnované prohlídce místní Lorety, dokládající nejen historickou hodnotu města, ale také zbožnost našich předků. Večer strávíme na poučné přednášce prof. RNDr. Petra Kulhánka, CSc., s názvem „Plazma ve vesmíru a v laboratoři“.

Poslední den už soutěžní není. Po vyklizení pokojů následuje vyhlášení výsledků v nádherné neogotické budově rumburského gymnázia. S napětím posloucháme výsledky a čekáme na svá jména. Zaráží mě, že to mé zazní až mezi prvními 25. Teprve po obdržení tabulky výsledků zjišťuji, že ne zcela podařenou teorii vyrovnává bezchybný experiment za plný počet bodů.

Odjíždím, za zády nechávám městečko Rumburk – unaven, ale nadšen a motivován. Po mnoha letech začínám ve fyzice znovu objevovat pozoruhodný způsob pohledu na svět. Je však toto nazírání dostačující? Čeho si všimneme zítra? Co nás inspiruje? A dokážeme si to přiznat?

Vít Pískovský, VII. B