Veřejné vyhlášení Bezejmenné Literární Skupiny

Ve čtvrtek 31. ledna 2008 se nově rekonstruovaná restaurace FRISCO v těsné blízkosti gymnázia stala místem oficiálního vyhlášení vzniku nového literárního seskupení. Mluvčí Daniel Ševeček jej při svém zahajovacím projevu označil jako Bezejmennou Literární Skupinu a zároveň vyzval všechny přítomné členy, aby seznámili pozvané hosty s ukázkami své tvorby.

Bezejmennou Literární skupinu tvoří mladí básníci i prozaikové, jejichž společným jmenovatelem je aktivní tvorba uměleckých textů a také studium na Gymnáziu Olgy Havlové. Příslušnost ke zmíněnému ústavu se ovšem nejeví jako závazná, takže se dá předpokládat, že pomyslná brána Skupiny bude v budoucnu otevřena i dalším literátům. Těmi, kdo nechali ve čtvrtek zaznít své verše, byli Veronika Špornová, Kateřina Výtisková, Karel Čížek a již jmenovaný Daniel Ševeček.

Prvního čtení ve FRISCU jsem se zúčastnil jako host a fotograf. Ani za hledáčkem aparátu mi neuniklo, jakému zájmu se autorská tvorba členů Bezejmenné Literární Skupiny těšila u přítomných diváků. Kolem spojených stolů se shluklo několik desítek posluchačů, bez výjimky studentů naší školy, především pak spolužáků recitujících autorů z řad letošních maturantů. Čtené básnické texty vnímali soustředěně, nebránili se spontánní citové reakci, podporovali vystupující básníky potleskem i ovacemi.

Na zajímavé a proměnlivé atmosféře všech vystoupení se značně podílel fakt, že každý ze čtyř členů Skupiny disponuje už nyní, ve svých tvůrčích začátcích, jasně se vyhraňující a krystalizující poetikou. Básnická půlhodinka tak procházela vlněním křehce a zranitelně lyrickým, napjatě mysticizujícím a existenciálně vyhroceným až k odlehčeně humornému, sebeironickému a hravě obraznému.

Poslouchal jsem jako básník, fotografoval jako zvědavý divák a hodnotím jako obojí, pridávaje k tomu navíc své učitelské já. Celá ta akce proběhla z vlastní iniciativy těch, kdo přišli, aby četli a naslouchali. Pivnice, odjakživa využívaná k lecčemus, stala se na chvíli hájemstvím poezie. A tak jsem se na ně na všechny díval a říkal si, že přece jenom nebude tak zle…

Lukáš Bárta