Ve čtvrtek 17. října 2019 měli studenti naší letošní septimy A možnost zhlédnout divadelní adaptaci slavného Čapkova románu Válka s mloky v nastudování pražského Divadla D21. Představení, nabízené v tento den speciálně ostravským základním a středním školám, se uskutečnilo v Domě kultury města Ostravy.
Režisér Jakub Šmíd převedl známý Čapkův příběh do originální podoby temného, sarkasticky laděného berlínského kabaretu, což bylo pro mnohé diváky jistě nemalým překvapením. Sám režisér odůvodnil toto rozhodnutí tak, že by se značně rozsáhlá, dějově komplikovaná předloha převáděla na divadelní jeviště jinak jen velmi obtížně. Jsem však přesvědčen o tom, že volba netradiční kabaretní formy rovněž umožnila tvůrcům akcentovat některá témata a významy populární předválečné prózy, a dokonce je velmi inteligentně aktualizovat (např. v současnosti velmi živá a diskutovaná genderová tematika, otázka vlivu a nebezpečí sociálních sítí apod.).
Mloci jsou v této kabaretní verzi příběhu pojati mnohem sympatičtěji, než jak je zvyklý čtenář Čapkova originálu. Místo temně znepokojivých, postupem času stále více expandujících bytostí s děsivým potenciálem na nás z jeviště shlížejí tvorové bezelstní, ba přímo roztomilí, kteří po velmi dlouhý čas snášejí ústrky a vzrůstající násilí ze strany vládnoucího lidského pokolení. Jejich postupné učení se „lidskosti“ v tomto případě jednoznačně znamená předznamenání vážného konfliktu. Jejich reakce pak působí zcela logicky a ospravedlnitelně.
Divák se zároveň nemůže zbavit dojmu, že mloci tu nejsou ani tak reálnou, zvířecí rasou, jako spíše stále výraznějším symbolem: ideje, myšlenky, předsudku, vzorce chování, se kterými si člověk tak dlouho lehkomyslně zahrává, tak dlouho lhostejně přehlíží a zlehčuje (v tomto ohledu dokonalá volba kabaretní formy) jejich reálné nebezpečí, až mu přerostou přes hlavu a obrátí se proti němu. Naopak představitelé lidských rolí reprezentují po celou dobu to nejhorší, čeho se lze v člověku dobrat – agresivitu, sobectví, pokrytectví, touhu po moci a rychlých, zkratkovitých řešeních. Hra se tak stává velmi nevybíravou a štiplavou kritikou naší vlastní (současné) civilizace.
Už jen z výše uvedených důvodů považuji Válku s mloky Divadla D21 za inteligentní, sugestivní, po všech stránkách zvládnuté představení, které by rozhodně nemělo ujít pozornosti současných českých diváků.
Lukáš Bárta