Úspěch ve Stavbách budoucnosti!!!

Vysoká škola báňská vyhlásila na začátku školního roku 2014/2015 v rámci projektu Zlepši si techniku soutěž Stavby budoucnosti. Tento projekt má za úkol zvýšit povědomí veřejnosti o vědeckovýzkumných produktech VŠB-TUO a tím přiblížit techniku k veřejnosti obecně. Kampaň je zaměřena především na žáky druhého stupně základních škol a studenty středních škol.
Soutěž se konala ve středu 10. června a zúčastnily se jí základní i střední školy našeho kraje. Ve skupině středních škol jsme z celkového počtu devíti škol získali (podle tajných informací ze zákulisí jen těsně) krásné druhé místo. Děkuji všem členům týmu za to, že v tomto náročném období dotáhli stavbu do konce.

Členové týmu: Kuba Skála (IV.A), Mirek Husťák, Monča Mikolajková (VII.A), Anička Kučerová, Lukáš Frankl (3.A), Tom Nevřela, Lukáš Václavek, Miki Kijanica (2.A) a Sebastian Franek (V.A)

Je krásné vědět, že i gymnaziální tým může být kreativní a zručný a může díky své pracovitosti porazit tým, který „stavařinu“ studuje.
Silvie Oleksy Cintavá
Příběh z pohledu člena týmu
Stavby budoucnosti aneb od podzimu do léta
Psal se podzim roku 2014. Na naší škole se začal utvářet devítičlenný tým budoucích hrdých konstruktérů domu v měřítku 1:9, v čele s paní Mgr. Silvií Oleksy Cintavou. Po absolvování čtyř přednášek vedených inženýry, docenty i profesory z VŠB, které shlédli jak studenti prvních a druhých ročníků, tak my, členové hvězdného týmu, započala naše práce.

Okolo vánoc jsme se dravě/hravě vrhli na vymýšlení návrhu stavby, která by byla využitelná v budoucnosti. Po pár schůzkách s naším konzultantem, který nám pomohl vybrat materiál a vysvětlil veškerá pravidla „hry“, se zformovala velká čtyřka, jež dala domu primární podobu. Inspirace přišla až z Gízy. Poddali jsme se kouzlu faraonských hrobek, uřízli špičku, obrátili vzhůru nohama a vzniklý komolý jehlan přikryli střechou ve tvaru, jak řekl Mirek: „Takové fazolky, polo-kapky nebo třeba kávového zrna.“ (V překladu: aerodynamický tvar.) Dům z poloviny zasazený do skály a z té druhé prosklený, vyčnívající nad mořem se stal výsledným směrem dalšího tvoření.

V průběhu zimy jsme obdrželi materiál a s chutí se pustili do práce, a to každé páteční odpoledne, která zahrnovala řezání polystyrenu, dřeva a plexiskla, vrtání, lepení, barvení a v neposlední řadě foto-dokumentaci. Tíhovou sílu bořící naše nadzemní patro překonala Kubova perfektní kovová konstrukce, několik šroubků a matek. Holt myslel fyzikálně!

Než jsme se mohli pustit do vytváření vnitřních prostorů, museli jsme vyřešit několik základních problémů. Tím nejzávažnějším byl nedostatek plexiskla na dvě stejně vysoká patra s poměrně velkým úhlem zkosení bočních stěn, proto bylo horní patro zmenšeno a úhel sklonu zrušen. Zbylých několik měsíců, konkrétně tři, jsme si vyhráli s doladěním vnitřních prostor, okolí domu, fandili českému hokejovému týmu na MS a vytvořili foto-sbírku uměleckých fotek a póz. Aby práce nebylo málo, začal Kuba pájet elektrické obvody a jak tak pájel a pájel, tak nám spájel impozantní osvětlení domu. Zábradlí tvořil Mirek v teple rodinného krbu cca 14 dní a přinesl jej ve stejném stavu, jako odnesl. (Laicky řečeno, ani do toho neříz.) Nesmím nezmínit ani schody, jež jsem tvořila já a jež byly asi 100x předělávány a neustále přemisťovány. Navíc se staly nejvýznamnějším, asi taky jediným, vnitřním objektem.

Těsně před převezením projektu na FAST-VŠB byl vytvořen poster obsahující fotografie s popisem stavby, dotvořily se dveře a rovná střecha s okny. (Mirek upustil od kávového zrna při zjištění míry obtížnosti výroby.) Onu střechu doladil travnatý koberec a polystyrénové kameny, písek a nádoby na vodu daly vzniknout mořskému prostředí.

Pondělí bylo ve znamení převážení domu na fakultu. Demontování a montování nám zabralo celý den. Doladění úplně posledních detailů jsme přenechali na středu.

A konečně přišla! Před zahájením soutěže jsme slavnostně naplnili polystyrenové nádoby vodou s modrým barvivem. Netrvalo ani půl hodiny a voda protekla. Rychlým náhradním řešením bylo zasypání mořského dna pískem. Nejenže jsme byli jedni z mála s osvětlením v domě, ale především jsme si s sebou originálně přinesli příliv a následně odliv, nebo jak pronesl Miki: „Spíš podliv.“, nezávisle na postavení Měsíce.

Po všech těchto problémech, úskalích a nepřízni osudu jsme pro školu ukořistili „Lego Architecture“, krásné druhé místo a pro členy týmu vzpomínky plné smíchu, neopakovatelné zážitky, dobrou pizzu a nová přátelství napříč ročníky.

Za kreativní tým Anna Kučerová, 3. A

P. S. A nyní? Do konce školního roku je naše veledílo k vidění ve vestibulu školy.
P. S. S. Výsledná stavba se od prvotního plánu značně liší snad kromě sklonu stěny v přízemí ve všem, ale i tak jsme na něj patřičně hrdí.