Úspěch v ústředním kole Fyzikální olympiády

Toto jsou jeho postřehy.

Již po příjezdu do Jablonce jsme pocítili velikou výjimečnost celého klání. Hned po ubytování v místním studentském hotelu, na jehož ohodnocení systém hvězdiček ani nestačí, jsme vyrazili do centra města na slavnostní zahájení. Již zdálky jsme slyšeli bouřlivý hukot vítajícího davu, který pokrýval celou plochu místního náměstí a pozoroval téměř čtvrthodinový ohňostroj. Když jsem se zeptal místního strážníka na důvod tohoto shromáždění, odpověděl, že "všichni vítají příjezd olympioniků". Napřímili jsme tedy hlavy a vydali se směle mezi dav. Ačkoli jsem v některých chvílích získával pochybnosti, zda náhodou více netleskají několika postavám z údajného biatlonového týmu, který právě dorazil z jisté korejské země, zvedli mi všichni tito občané náladu.

Na druhý den jsme zahájili pětihodinový útok na čtyři teoretické úlohy, které zahrnovaly jadernou fyziku, mechaniku, elektromagnetismus i termiku. (přesné znění úloh lze nalézt na http://fyzikalniolympiada.cz/celostatni-kolo) V odpoledních hodinách pro nás byly připraveny exkurze. Na jednom stanovišti seděl místní sklář s cedulkou, na níž stálo, že není sponzorován z žádného projektu Evropské unie, a který mimo spousty poznámek proti současné vládě také vyfukoval krásné figurky ze skla. Ostatní stanoviště se nacházela v tradiční české firmě na výrobu bezpečnostních systémů Jablotron, ze které si pamatuji relaxační místnost, jejíž stěnu tvoří LED diodami prosvícené sloupce vody s bublinkami. Měli jsme dokonce vzácnou možnost vidět i žluté nasvícení, které je jinak pro svou podobu s pivem v pracovní době zakázané.

Třetí den jsme vstávali o něco dříve a velice brzy byl pro nás připraven přesun do fyzikálních laboratoří univerzity v Liberci. Na stole nás čekal generátor, osciloskop a krabička s drátky, dvěma plastovými destičkami, cívkou, rezistorem, posuvným měřidlem, alobalem a izolační páskou. Našim úkolem bylo změřit permitivitu prostředí plastové destičky (ale které?). Moje volba byla jasná. Velice mi imponovala destička se spoustou dírek, které mohly dobře sloužit k propojování drátků. Celou jsem ji obalil alobalem a problém spojování drátků natvrdo vyřešil použitím izolační pásky. Zbylou plastovou destičku, jejíž účel jsem do poslední chvíle nechápal, jsem nakonec použil jako stojan a celou svou soustavu k ní pevně přilepil. O jejím jiném (údajně správném) využití mě přesvědčili až ostatní účastníci soutěže během následujících exkurzí v Libereckých laboratořích. Odpoledne jsme strávili v IQ Landii, která u několika řešitelů vyvolala krásnou vzpomínku na minulý ročník matematické olympiády, jejíž ústřední kolo se v Liberci konalo.

Čtvrtý den byl ve znamení hodnocení celé soutěže a vyhlášení výsledků. Výsledné 19. místo pro mě bylo potěšením a velké množství nových, ale také prohloubení starých přátelství bylo nejspíše tou největší cenou, kterou jsem si z této soutěže mohl odnést.

Vít Pískovský