V letošním školním roce pokračoval již třetím ročníkem školní filmový festival dokumentárních filmů Týden s Jedním světem. Po zkušenostech z minulých let jsme využili maturitního období, kdy výuka končí dříve, a promítli jsme od pondělí do čtvrtka čtyři vybrané dokumenty.
Největší podíl na zdárném průběhu festivalu, jeho organizaci, výběru dokumentů, propagaci i přípravě občerstvení měla Veronika Satinská z VII A, v širším realizačním týmu byli dále Tereza Janáková a Ondřej Hrbáč z 2. A a Michaela Sapová z VI B.
Školní přehlídka filmů opět jasně potvrdila, že dokumentární film si na naší škole našel své stálé diváky. Navzdory tomu, že studenti vybrali skutečně závažná témata a náročné filmy, promítací místnost byla slušně zaplněná a za návštěvnost by se nemuselo stydět ani profesionální klubové kino.
Jana Huvarová
Program projekcí
Pondělí 21. 5.
100 % bílý
Leo Regan / Velká Británie / 1999 / 70 min.
Co se stane s gangem skinheadů, až z jeho členů budou třicátníci? Změní násilníky každodenní rodinný život, nebo zůstanou identifikováni s neonacistickou ideologií?
Úterý 22. 5.
Moje milovaná holčička
Brit Jorunn Hundsnes / Norsko / 2004 / 103 min.
Velice jemně natočený norský dokument o osudu Sigrid Beate Edvardsenové, která zavraždila svého otce, jenž ji v dětství sexuálně zneužíval.
Středa 23. 5.
Poslední spravedlivý
Steven Silver / Kanada / 2001 / 70 min.
Rwanda 1994: Během 3 měsíců bylo zmasakrováno 800 000 lidí. Vyprávění generálporučíka Romea Dallairea, velitele vojenských jednotek OSN. Před začátkem genocidy žádal o zavedení preventivních opatření. Byl opakovaně odmítnut. Když vraždění vypuklo, byl i se svými jednotkami odvelen ze země. Byl nucen lidi, kteří měli být pod jeho ochranou, ponechat napospas jisté smrti. Rozhodl se příkazu neuposlechnout. Z důkazů, jež překládá, je jasné, že mezinárodní společenství nezabránilo rwandské genocidě.
Čtvrtek 24. 5.
Vzpomínáme
Krátké dokumenty zachycující dobu normalizace v tehdejším Československu, tehdejší životní styl, zvyklosti, hodnoty. Pomocí zdánlivých maličkostí (co jsme si oblékali, co jsem vařili a jedli apod.) se vytváří plastický obrázek tehdejšího skutečného světa, který je pro současné gymnazisty již historií.