Týden s Jedním světem (2006)

V letošním školním roce pokračoval již druhým ročníkem školní filmový festival dokumentárních filmů Týden Jedním světem – přesněji řečeno Týdny s Jedním světem. Využili jsme maturitního období, kdy výuka končí dříve, a promítali jsme vždy od pondělí do čtvrtka.

Organizaci a program měly jako obvykle na starosti studentky VII. A Eva Fabiánková a Eva Sekničková, kterým se podařilo přivést do promítací místnosti velmi slušný počet diváků.

Program školní přehlídky byl tematicky rozdělen – v prvním týdnu se zaměřil na politické konflikty současného světa, ve druhém na problémy mladé generace.

Návštěvnost přehlídky nám ukazuje, že se mezi studenty školy vyprofilovala skupina skalních příznivců dokumentárního filmu, kteří jsou pravidelnými návštěvníky projekcí, ale velmi si ceníme i těch, kteří se přišli podívat výběrově jen na některý konkrétní titul.

Po některých filmech se rozvinula diskuse, ve které si studenti navzájem vyměnili své názory a dojmy, po některých projekcích zůstalo v sále hrobové ticho, ve kterém si odpovědi na otázky hledal každý sám.

Velký dík patří oběma organizátorkám, kterým se podařilo vytvořit klubovou otevřenou atmosféru, předat před některými filmy potřebné faktické informace nutné pro pochopení filmu i rozvinout diskusi studentů.

I letošní ročník školní přehlídky nám jasně ukázal, že promítat dokumentární filmy má smysl a že studenty oslovují. Alespoň některé …

Program projekcí

22. – 25.5.
Pondělí: Čečenská ukolébavka
Úterý: Dlouhá cesta nocí do dne
Středa: Reportáž z králičího kotce
Čtvrtek: Volání duchů

29.5. – 1.6. Generation Next
Pondělí: Být skinheadem
Úterý: Děti okamžiku
Středa: Big Mike
Čtvrtek: Děti ze stanice Leningradská

Stručná informace o promítaných filmech

Čečenská ukolébavka

Nino Kirtadze / Francie / 2000 / 57 min.

Tento dojemný a zároveň otřesný dokument vypráví zkušenosti pěti válečných zpravodajů, kteří psali o nedávných válkách v Čečensku. Je mezi nimi i česká novinářka Petra Procházková. Velmi osobně popisují, jak je ovlivnily válečné události. Vyjadřují pochybnosti a bezmocnost, kterou v nich vyvolává ruské bombardování civilistů, nedostatek zájmu ze strany Západu, ale i vlastní působení v roli novinářů a lidských bytostí. Rozhovory jsou doplněny televizními záběry a fotografiemi z Čečenska, na kterých je zřejmá destrukce, brutalita a tragédie války. V každém ze zpravodajů vyvolal zážitek z Čečenska pochybnosti nad profesionální žurnalistikou, nad osobními hodnotami a vírou.

Dlouhá cesta nocí do dne

Frances Reid, Deborah Hoffmann / USA / 2000 / 95 min.

Když v dnešní Jihoafrické republice skončil v roce 1986 systém rasové nadřazenosti zvaný apartheid, nastolený v zemi roku 1948, byla v rámci vyjednávání mezi vládou a opozičními skupinami ustavena Komise pravdy a usmíření. Jejím smyslem bylo umožnit vzájemné vypořádání se mezi těmi, kteří se aktivně podíleli na vykonávání apartheidu, a jejich oběťmi. Tento film sleduje čtyři příběhy, které byly s pomocí pachatelů, svědků či přeživších obětí před touto komisí rekonstruovány. Prvním je ubodání americké studentky Amy Biehlové davem skandujícím protibělošská hesla. Druhý případ rekonstruuje zabití čtyř černošských aktivistů členy tajné policie a třetí odkrývá okolnosti atentátu na bar v Durbanu, při němž zahynuly tři bílé ženy. Poslední kauza se zabývá zmasakrováním sedmi černošských mladíků oddílem policie na předměstí Kapského Města.

Reportáž z králičího kotce

Viktor Dašuk / Bělorusko / 2001 / 40 min.

Alexander Lukašenko vládne Bělorusku jako autoritářský diktátor. Proměnil zemi v policejní stát připomínající SSSR. Porušování lidských práv je zde zřejmé. Lukašenko uvězňuje, zastrašuje, nebo přímo vraždí politické odpůrce či osoby ohrožující jeho režim. Režisér Viktar Dašuk v tomto úderném dokumentu představuje seznam Lukašenkových obětí, čítající politiky, novináře, ale také členy vlastní vládnoucí elity, kteří s ním nesouhlasili, nebo odmítli vykonávat jeho příkazy. Díky sériím rozhovorů, záznamům z pouličních protestů či oficiálním záběrům Lukašenka a jeho věrných stoupenců je dokument silným svědectvím o brutalitě a zločinnosti současného režimu v Bělorusku.

Volání duchů

Mandy Jacobson, Carmen Jelincic / USA / 1996 / 63 min.

Nusreta Sivacová a Jadranka Cigeljová z bosenského města Prijedor se znají už od dětství. Nusreta je muslimského vyznání, Jadranka chorvatské národnosti. Obě vystudovaly práva. Počátkem 90. let obsadily jejich rodné město srbské jednotky. Spolu s dalšími ženami i muži byly Nusreta a Jadranka odvezeny do nechvalně proslulého tábora Omarská, tam po dva měsíce vystaveny fyzickému a psychickému týrání a opakovaně zneužívány. Po propuštění z tábora, kde byly mučení a popravy takřka na denním pořádku, se jim podaří dostat se do Chorvatska. Zde se rozhodnou pustit se do boje za potrestání viníků, oslovují podobně postižené ženy a na základě shromážděných svědectví se obracejí na haagský mezinárodní tribunál.

Být skinheadem

Daniel Schweizer / Francie, Německo, Švýcarsko / 2003 / 90 min.

„Nechápu, jak se někdo může hlásit k hnutí skinheads a zároveň být rasista. Vždyť skinheads pocházejí původně z Jamajky," říká jeden z průkopníků hudebního stylu ska, se kterým byli skinheads v počátcích neodmyslitelně spjati. Jeho slova výstižně ilustrují jeden z mnoha paradoxů hnutí, které si většina lidí automaticky spojuje s násilím a sympatiemi k neonacismu. Režisér Daniel Schweizer v doprovodu mladé švýcarské skinheadky Karole se rozhodl zmapovat téměř čtyřicetiletou historii hnutí skinheads a ukázat jeho současnou podobu v nejrůznějších zemích Evropy a Ameriky.

Děti okamžiku

Robert Sedláček / ČR / 2003 / 28 min.

Tvůrci tohoto dokumentu se podařilo získat důvěru několika uživatelů drog, kterým je se svou kamerou v patách při nejrůznějších peripetiích plynoucích z jejich drogové závislosti. Průvodkyní filmu je bývalá uživatelka drog, která svou zkušeností boří mnohé mýty obklopující svět drog. Dalšími postavami tohoto syrově natočeného dokumentu je mladá žena, která si život bez drog už nedovede představit a vydělává si na každou další dávku prostitucí, či muž, který sobě a své partnerce vyrábí pervitin na kuchyňském vařiči.

Big Mike

Hakan Berthas, Hanna Heilborn / Švédsko / 2004 / 58 min.

Big Mike se narodil v Austrálii aboriginským rodičům. Vzhledem k matčinu nízkému věku se ocitl v kojeneckém ústavu, odkud ho adoptoval švédský pár. Když se jeho nová matka rozhodla vrátit se do Švédska, ocitl se Mike rázem tisíce kilometrů od své rodné země. V poklidném švédském maloměstě, kde vyrostl, se v době dospívání seznámil se svým nejlepším přítelem Abbanem. Společně navštěvují nejrůznější hiphopové akce, na nichž Mike s úspěchem rapuje své vlastní texty. Jednoho dne mu z Austrálie zavolá jeho biologická matka a on se rozhodne ji navštívit.

Děti ze stanice Leningradská

Hanna Polak, Andrzej Celínski / Polsko / 2004 / 35 min.

Od pádu železné opony se podle odhadů v bývalých zemích Sovětského svazu ocitly na ulici až čtyři miliony dětí. Jen v ulicích Moskvy jich v současné době přežívá kolem třiceti tisíc. Tvůrci dokumentu se soustředili na komunitu dětských bezdomovců živořících na moskevském nádraží Leningradsky. Osmiletý Saša, jedenáctiletá Kristýna, třináctiletý Míša či desetiletý Andrej sní o bydlení ve společném domě, většinu dne tráví žebráním a v zimních nocích se tisknou na podzemní potrubí s horkou vodou.