Super horká exkurze

Po vystoupení z autobusu v dopoledních hodinách poblíž schönbrunnských zahrad nám ale bylo jasné, že nás čeká náročný den. Teploty se už kolem 10.00 h ráno pohybovaly kolem 30 °C. Nenechali jsme si však zkazit náladu a vyzbrojeni opalovacími krémy, pokrývkami hlavy a zásobami vody jsme se statečně vydali k Zoo. Doufali jsme, že v ní najdeme pod stromy trochu stínu a zchladíme se zmrzlinou. Ta se nakonec ukázala jako jediné možné ochlazení ve stále rostoucím horku, protože stínu se zde nacházelo pomálu a voda, která sem tam stříkala z malých fontánek a měla sloužit k osvěžení, byla teplá jako doma z červeného kohoutku. Nejstarší zoologická zahrada na světě, založená císařem Františkem Štěpánem Lotrinským, nás však nezklamala. Prohlédli jsme si architektonicky zajímavé pavilony, ale především jsme obdivovali živočišné druhy, které u nás v Ostravě nemáme. Tučňákům a tuleňům jsme záviděli jejich prohánění ve studeném bazénu, stáli jsme s otevřenou pusou u akvárií, kdy nám nad hlavou proplouvaly víc jak metrové ryby, pozorovali jsme sloní mláďata, která se ve vídeňské zoo daří úspěšně odchovávat, a naše srdce si především získaly pandy velké, od kterých jsme se nemohli odtrhnout. Po prohlídce zoologické zahrady jsme se ještě rychle zastavili u Neptunovy fontány, z jejíhož stínu a chládku stříkající vody se nám vůbec nechtělo, pokochali jsme se výhledem na zámek a zahrady a pospíchali rozpáleným parkem k autobusu. V něm jsme se ochladili díky zapnuté klimatizaci, zatímco venku teploty stále nemilosrdně stoupaly. Cesta do Prátru vedla přes centrum, v němž panoval čilý dopravní ruch. Náš autobus se šikovně prolétal křižovatkami, projel s námi okruh po Ringstraße a nakonec nás vysadil přímo u Prátru. Těšili jsme se na projížďku Vídeňským kolem a na prohlídku atrakcí. Ovšem úporné horko nás pronásledovalo i tady. Z Vídeňského kola jsme mohli obdivovat výhled na Vídeň i na zábavní park. Po projížďce a celém dni jsme ale byli horkem už tak znaveni, že nepomohlo ani ochlazení na vodní atrakci, některým děvčatům už bylo dokonce nevolno. Nebylo divu, teploměr ukazoval 35 °C. Nakonec jsme už ani neměli chuť procházet se další hodinu rozpálenými uličkami zábavního parku, všichni prahli po chládku a zejména dvě naše spolužačky potřebovaly nutně ochlazení. Z bezpečnostních důvodů jsme tedy na cestu k domovu vyrazili o hodinu dříve.

Domů jsme přijeli všichni už zase fit, plni zajímavých, ale žhavých zážitků. Příště snad pojedeme do Vídně raději v zimě…

Jana Lorber