Studentská konference "Ostrava v neklidném XX. století"

Studentská konference byla věnována památce významných osobností, se kterými jsme celá léta spolupracovali a které nás letos bohužel natrvalo opustily, historikovi prof. Mečislavu Borákovi a ředitelce Archivu města Ostravy PhDr. Blaženě Przybylové.

Letošní konference nabídla zúčastněným studentům a učitelům pěti ostravských gymnázií pestrý program, zaměřený na různé přístupy a metody práce – historické zamyšlení, pracovní dílny postavené na práci s prameny a především prostor pro otevřenou diskusi. Odkrývali jsme společně specifika Ostravy jako mnohonárodnostního města, připomněli základní mezníky v jeho vývoji, období klidu i dramatických proměn, výrazné osobnosti a místa paměti.

První konferenční den zahájila přivítáním hostů ředitelka gymnázia Jana Huvarová, která připomněla smyl a dlouhou historii pořádání konferencí na škole a vyjádřila naději v zachování kontinuity i v letech budoucích. Po ní pozdravila přítomné bývalá náměstkyně hejtmana pro školství a poslankyně PS PČR PhDr. Jaroslava Wenigerová, dlouholetá podporovatelka středoškolských konferencí na GOH. Za organizační tým všechny přivítal Petr Šimíček, který osvětlil volbu letošního tématu, jeho zakomponování do oslav 750 let od první listinné zmínky o Ostravě a nastínil účastníkům konkrétní program. Po něm se již ujal slova první host, režisér a dramaturg Radovan Lipus, který se zamýšlel nad Ostravou jako palimpsestem - místem vrstvení dějinné paměti. Představil Ostravu jako město explodující, město unikátně čistých architektonických konceptů (Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice či Poruba), které vznikaly v různých obdobích a vzájemně se dotýkají, srostly však v jeden celek, který jejich stylové čistoty přetavil ve střetávání různých estetik a životních kvalit, podobně jako je pro město historicky určující střetávání obyvatel různých náboženství, národností a sociálnho postavení. Po diskusi k jeho inspirativnímu zamyšlení byli studenti různých škol promíseni a rozděleni do tří skupin, v nichž pak během dopoledne absolvovali tři různé workshopy. Pracovali ve skupinách či individuálně s dobovými prameny či texty a diskutovali mezi sebou i s lektory. První workshop Válečné vzpomínky ostravských Židů - pamětníci z Ostravska v dramatických momentech 20. století vedl Milan Hes z Gymnázia Budějovická v Praze, který se s pomocí nahrávek svědectví pamětníků zamýšlel nad osudy a cestami ostravských Židů za války. Petr Šimíček (GOH) se věnoval se studenty interpretaci pramenů a diskusi na téma Samizdat a disidenti na Ostravsku. S pomoci výchozích textů se vzpomínkami a reflexemi pamětníků na spisovatele, ostravského disidenta a signatáře Charty 77, Jaromíra Šavrdu jsme rekonstruovali podmínky, způsoby či pracovní postupy vydavatelů samizdatových knih na Ostravsku v době normalizace. Jiří Sovadina (GOH) ve svém workshopu 20. století v životě Ostraváka Zdeňka Růžičky s pomocí textových i obrazových pramenů sledoval osud politického vězně, zásadní zlomy, které do jeho života vneslo dramatické minulé století. Po obědě na studenty čekal závěrečný bod programu, filmová projekce dokumentu režisérky Petry Všelichové Abiturienti (z roku 2011), neuvěřitelný příběh přátelství dvou spolužáků z gymnázia v Ostravě-Přívozu, kteří maturovali v čase heydrichiády a jejichž životní cesty krutě roztrhla válka.

Druhý konferenční den byl letos netradičně s ohledem na téma dějin Ostravy v minulém století připraven pro účastníky v samotném terénu města a jeho paměťových institucích. V Archivu města Ostravy (AMO) se studenti seznámili ve vstupním představení Jaroslavy Novotné s jeho minulostí, s achivními fondy, nejcennějšími listinami, historickou budovou i novou dostavbou. Radoslav Daněk pak představil Ostravu jako významné centrum židovského života před válkou, promítal fotografie významných židovských památek, dnes již bohužel zničených, i zásadních židovských osobností města. Josef Šerka pak provedl pomocí starých fotografií účastníky podstatnými místy města, poodhalil historii jeho rozrůstání a výstavby nejpodstatnějších budov a urbanistických celků. Vyvrcholením tříhodinové návštěvy byla bezesporu komentovaná prohlídka archivu - restaurátorské dílny, ukázka výroba pečetí (každý si domů odnesl svou na památku), návštěva badatelny a depozitářů a hlavně ukázky z pozůstalosti Jaromíra Šavrdy - vyšetřovací spisy, motáky z vězení, korespondence (dopis Václava Havla jeho ženě z roku 1988), samizdaty, fotografie a mnohé další zajímavosti.
Obě skupiny pak absolvovaly (každá v jiném směru) historicko-architektonickou procházku po Ostravě s výklady po trase NPÚ - nemocnice - jatka - konzervatoř - Polský dům - Důl Jindřich - tábor Hanke - sídliště Jindřiška - úřednické byty na Sokolské - centrum Přívozu (Camillo Sitte) - AMO a zažili tak město jinak, než při každodenním prolétnutí.
Druhá skupina zahájila své putování na Územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu (NPÚ) v Ostravě prohlídkou unikátně zrekonstruované budovy z meziválečné doby. V přízemí si účastníci prohlédli pietní pamětní místo zasvěcené bojovníkům proti nacismu a jeho obětem. Budova totiž za II. světové války sloužila jako úřadovna gestapa. Sopučástí prohlídky byla přednáška Romany Rosové o stavebně-historickém průzkumu budovy a jejím restaurování, na kterou pak navázal historik architektury Martin Strakoš přednáškou na téma výstavby a podob zdravotnických zařízení na Ostravsku od 19. století až do meziválečné doby. Tu pak pomocí fotografií doplnil o kontext světových i československých trendů v období první republiky.

Konference byla podle reakcí účastníků jistě inspirativním vkladem k oslavám městského výročí a pootevřela jim dveře k dalšímu pátrání v zákoutích i dějinách Ostravy.