Studentky GOH na „Remember Europe“ 2013

Českou skupinu tvořili zástupci tří ostravských gymnázií - Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě-Porubě, Gymnázia Pavla Tigrida a soukromého gymnázia EDUCAnet, dvoučlenný doprovod obstarali Tom Rett a Vítězslav Adam (učitel EDUCAnet). Cílem letního tábora bylo především umožnit mládeži ze střední a východní Evropy co nejlépe poznat nedávné dějiny sousedních států v druhé polovině 20. století. Seznámit se s kulturou blízkých zemí a dávnou i nedávnou historií Maďarska. Navštívili jsme Muzeum teroru v Budapešti i maďarský “Říp” – Opusztaszer, Národní památník, park. Novinkou letošního setkání byla přítomnost historiků – po jednom z Maďarska, Čech a Polska. Andrász Riba měl přednášku o roce 1956 v Budapešti. Po něm přednášel Martin C. Putna, který hovořil o dramatických letech 1968 a 1989 v kontextu mezinárodních dějin či společenských nálad v zemích českých i okolních. Pan profesor! Následovala "přednáška"? profesora Waldemara Parucha – viz. glosa M.C. Putny

Setkání, které bylo výbornou příležitostí pro vytvoření multikulturního prostředí, představení historie jednotlivých zemí či konfrontaci různých perspektiv a názorů, by se neuskutečnilo bez obětavých organizátorů, především Tibora Longauera – velký dík. Tak zase příští rok…

Mezinárodní letní tábor – „Remember Europe“
Budapest – Lakitelek , 5.-11. srpna 2013
Organizátor: „Kids of Budapest 1956” Foundation
Účastníci: Studenti a učitelé z České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska.
55 účastníků
Partneři:
PANT
Kultúra I Sztuka - Varsó Homepage: Informations
KIKELET

Reflexe jedné ze zúčastněných studentek:
První den našeho campu začal tím, že se naše jedenáctičlenná skupina studentů, ze tří ostravských středních škol, společně s pedagogických doprovodem, vypravila vlakem z Ostravy do krásné Budapešti. Po příjezdu na nádraží v Budapešti jsme se, ověšení bagáží, dopravili autobusem na ELTE Collegium, kde jsme společně s dalšími účastníky campu- Poláky, Slováky, Transylvánci a Maďary, měli strávit noc před odjezdem do Lakiteleku. Po večeři jsme se vydali na procházku po Budapešti, která je právě ve večerních hodinách nejkrásnější. Šli jsme podél Dunaje kolem osvětlených mostů - Řetězového, Alžbětina a Mostu svobody. Vylezli jsme také na Gellértův vrch, ze kterého byl úžasný výhled. Ráno po snídani jsme dostali campová trička a jmenovky a společně s polskou, slovenskou, transylvánskou a maďarskou skupinou jsme jeli autobusem k budově budapešťského parlamentu. Tam jsme mimo jiné viděli z blízka korunovační klenoty. Budova parlamentu je nádherná, jak za denního tak nočního světla, jak jsme se na vlastní oči přesvědčili. Škoda jen, že zrovna všude kolem zrovna probíhaly přestavby. Po obědě jsme se vydali do Muzea teroru, kde jsme se během prohlídky dozvěděli více o komunistických a fašistických hrůzách probíhajících během 20. století v Maďarsku. Poté nás autobus přepravil z Budapešti do 120 km vzdáleného Lakiteleku. Ubytovali jsme se v areálu, kde bylo snad vše. Krytý bazén, minigolf, fotbalové a volejbalové hřiště, restaurace, budova, kde jsme měli přednášky (Minulost a současnost centrální Evropy), koncerty (vystoupení finalisty maďarské Superstar z roku 2005, i mnohem lepší- prezentace nástrojů folklorní hudby) nebo vlastní diskotéku. Na pokoje jsme byli rozdělení po 3-4, různé národnosti. Lépe jsme se tak navzájem poznali a procvičili jsme si angličtinu, která byla na campu oficiálním jazykem. Abychom se o ostatních národech dozvědli více, každá skupina si připravila prezentaci o své zemi, o svém městě a o své škole. Někteří zpívali hymnu nebo lidovou píseň (dokonce v krojích), a jiní zase dovezli upomínkové předměty s logem své školy či města. Nebyli jsme celý týden pouze v Lakiteleku, ale vydali jsme se například do Ópusztaszeru, kde se nachází Národní historický památný park. Tam jsme se dozvěděli něco o prvních obyvatelích Maďarska. Součástí programu v parku bylo také představení na koních. Místní Maďaři nám předvedli život prvotních obyvatel, jak jezdili, lovili a bojovali na koních. Navštívili jsme také Muzeum 1956 a uctili památku obětí roku 1956 v památné kapli ve městě Kiskunmajsa. Celý týden bylo opravdové horko a teploty sahaly přes 30°C, takže jsme byli všichni moc rádi, když nám organizátoři zařídili výlet do aquaparku. Měli jsme také možnost shlédnout velice poutavý dokumentární film The Soviet Story nebo si poslechnout sérii přednášek od různých historiků. Jeden z nich byl pan profesor Martin C. Putna, který dokonce nám, českým studentům, věnoval svůj volný večer ke společné diskuzi s ním. Byl to skvělý čas, za který jsem opravdu moc vděčná. Během každého dne jsme měli dostatek volného času, který jsme trávili buď u bazénu, jízdou na kole nebo koni, hrou ping pongu nebo jsme jen tak leželi, relaxovali a opalovali se na sluníčku. Předposlední den nám organizátoři uspořádali sportovní olympiádu, ze které si skoro všichni za své výkony odvezli medaile. Když jsme poslední den 11.8. stáli s kufry před autobusem, nikomu se nechtělo domů. Nechtěli jsme se rozloučit. Za ten týden se z nás stala super parta. Zažili jsme spoustu srandy. Každý z nich mi už teď moc chybí. Chtěla bych poděkovat organizátorům i všem účastníkům za krásný prázdninový camp a za to, že jsem mohla poznat spoustu nových skvělých lidí z Evropy.

Erika Kadlčiková