Setkání našich a polských studentů tentokráte v Ostravě

Pátek 19. října
Před jedenáctou hodinou dopolední jsme přivítali na Hlavním nádraží v Ostravě polské studenty a učitele z partnerských škol (Gymnázia Aleksandra Fredry a Gymnázia Mikoláše Koperníka z Varšavy). Po srdečném vítání a nakládce batohů do auta jsme vyrazili před nádražní budovu, kde se studenti dozvěděli něco o její unikátní architektuře - tzv. bruselském stylu. Následovalo zastavení u pomníku prvního transportu evropských Židů z Ostravy do Niska nad Sanem a základní informace o této temné události dějin našich národů. Procházkou kolem přívozské radnice, dnešního archivu, kostela až na náměstí, kde studenti stanuli uprostřed unikátního městského souboru vystavěného podle regulačního plánu architekta Camilla Sitteho. Tramvají jsme přejeli do centra města, z vyhlídkové terasy nového nákupního centra se otevřely úchvatné pohledy na "ostravské Hradčany" - Dolní Vítkovice a tovární haly ve stylu průmyslové secese. Po vydatném obědě v Sofia restaurantu opět procházkou k Mostu Miloše Sýkory, Krajskému soudu, Nové radnici, ulicí 30. dubna k Polskému domu, přes Stodolní ulici k Elektře, vše s výklady o historii a současnosti těchto míst i památek. Další zastávkou byla návštěva industriálního klenotu - oblasti Dolních Vítkovic. Ocelovým městem jsme putovali s průvodci, s přilbami na hlavách a s očekáváními, která byla určitě naplněna či překonána. Večerní tramvají pak na večeři do EDUCAnetu. Následovala prohlídka gymnázia a výstavy "Palné zbraně" - exponáty zapůjčil zdejší student, který závodně střílí a jeho rodina zbraně sbírá. Výklad českým i polským studentům poskytl polský učitel Marian (ohromil všechny svými znalostmi). Posledním zážitkem se stala projekce fotogalerií a filmu ze setkání ve Varšavě (podle reakcí se film studentům opravdu líbil). Všichni účastníci setkání po promítání dostali památkové čokoládové sety, z kterých byli rovněž nadšeni. Následovalo ubytování, zasloužená sprcha a před spaním zábava u kytary.

Sobota 20. října
Po snídani na EDUCAnetu jsme se autobusem přesunuli na Gymnázium Olgy Havlové, kterým se studenti i učitelé prošli před odjezdem do Památníku II. světové války v Hrabyni. Zde jsme prošli expozicí, polští studenti se dozvěděli podrobnosti o době Protektorátu, domácím i zahraničním odboji a především o výjimečnosti Ostravské operace sovětské armády. Navštívili jsme rovněž symbolický hřbitov se třinácti tisící destičkami se jmény padlých a vyhlídkovou plošinu, ze které jsme měli Beskydy i Jeseníky jako na dlani. Po obědové zastávce ve Lhotce jsme zamířili do Darkoviček, kde jsme se spustili do pevnostního objektu MO-S 19 "Alej". Bylo důležité vysvětlit studentům z Polska, proč a kdy se naše pevnostní pásmo budovalo. Po přesunu do centra města následovalo vyvrcholení dne - setkání s pamětníkem holocaustu Luďkem Eliášem. Ten všechny přítomné doslova uchvátil. Po jeho vzpomínkách následovala beseda. Velmi silným momentem byla jeho zmínka o setkání s bratrem v červnu 1945. Našel jej po válce v nemocnici a poznal jej až podle vytetovaného čísla na předloktí. Jeho bratr vážil neuvěřitelných 35 kg... Po besedě měli studenti volno v centru, po návratu do školy následovala opět spontánní zábava před usnutím. Učitelé z obou zemí a kameraman Ondra začali pracovat na scénáři k filmu o Varšavském povstání. Natáčet do Polska pojede učitel Marek s Ondrou v dubnu a vytvoří film v česko-polské verzi.

Neděle 21. října
Po snídani se studenti pustili do historického testu, který měl prověřit, co vše se o československých dějinách a Ostravě dozvěděli. Na odpovědích pracovali společně ve dvojicích (Čech + Polák). Po opravách a vyhodnocení testu následovalo posezení u kytary a fotbal v tělocvičně. Polští studenti nám vrátili porážku z domácího hřiště ve Varšavě a udělili našemu mužstvu "výprask" 6:1. Neúprosný čas však zavelel a následovalo balení, oběd (pizza), odjezd na nádraží a loučení – objetí, slzy, poděkování... Někteří studenti prozradili svým edukátorům, že se už domluvili na privátních setkáních ve Varšavě i u nás...

Nejen dojemný až idylický závěr nás přesvědčil o smysluplnosti výměnného setkání. Máme naše polské sousedy tak blízko za hranicí a často k nim máme tak daleko. A opačně to platí také. Jakákoliv aktivita podobná této pomáhá nedorozumění, předsudky a odsudky překonávat...