Reprezentace pěveckého sboru GOH v Itálii

Po úvodních peripetiích, zda se vůbec „turné“ uskuteční, jsme ve středu 26. června 2019 před 18. hodinou začali plnit útroby autobusu našimi zavazadly a postupně si zabírali místa, na kterých strávíme příštích cca 16 hodin. Cesta proběhla v klidu a míru letní noci. Po ubytování jsme šli prozkoumat okolí, kde bychom mohli vychutnat jídlo z domova. Bohužel jsme se díky neznalosti místních uliček prošli více, než jsme měli. Neblaze se to projevilo u Lucky Sečkařové, která si ještě před odjezdem poranila kotník a do Itálie odjela s berlemi. Hned v prvních hodinách se však projevila gentlemanská duše starších chlapců, kteří Lucce pomáhali a nosili ji ne na rukou, ale na zádech a za krkem. V pátek dopoledne jsme navštívili místní plovárnu, abychom se zchladili a užili si vody. Odpoledne jsme odjeli na prohlídku hradu La Rocca di Staggia, kde jsme absolvovali výklad v angličtině se silným italským přízvukem, takže se spíš jednalo o divadelní představení. Ovšem výborně zahrané. Sbor zazpíval v prostorách s ukázkami různých druhů mouky na těstoviny a dalších produktů okolních kopců, např. vína, a také ve věži, zasvěcené obětem války. Poslední volný den před plánovanými koncerty jsme odjeli do města Siene. Nedopatřením někdo vytáhl z autobusu stojan na klávesy, takže silák Ondra a další mužní chlapci jej museli nosit po celou dobu prohlídky města. První zastávkou byly zahrady v pevnosti, kde jsme měli krásný výhled na město a delegátka nám vyprávěla legendu o vzniku města a o každoročním závodě koní, které se pořádá uprostřed města na speciálním stadionu. V té době jsme ještě neměli tušení, že onen prestižní souboj probíhá právě v den, kdy jsme ve městě. Došlo nám to, až když jsme cestou ke katedrále (Katedrála Santa Maria Assunta) potkávali jednotlivé fankluby, příslušníky městských čtvrtí nebo sousedních vesnic, či jak je nazvat, kteří později ukazovali své koňské favority a zpívali písně procházejíce městem. Na prohlídku chrámu jsme měli hodinu, ta však nebyla vůbec dostačující. Výzdoba byla tak nádherná, že bychom tam mohli strávit i celý půlden a ani pak bychom možná nenašli vchod do katakomb, které jsme zaregistrovali díky skleněných průzorům v podlaze. Následoval cca 30minutový rozchod na nákup suvenýrů. Když jsme se znovu sešli, oznámila nám delegátka, že Choir van GOH dostal speciální výjimku a může v té starobylé katedrále zazpívat dvě písně. Byl to vskutku zážitek, když se v tichu rozezněly dětské hlasy a naplnily celý chrám krásnými melodiemi. Bohužel jsme pak měli menší nedorozumění se setkáním s naším autobusem, takže jsme se opět prošli více, než nám bylo milé. Po krátkém osvěžení a odpočinku jsme odjeli autobusem do Chiesa di Radda in Chianti, kde sbor v místním kostelíku zazpíval hodinový program svých písní. Do hotelu jsme se vrátili v pozdních večerních hodinách, na recepci proběhla diskuse o dopolední návštěvě Florencie. Demokraticky bylo rozhodnuto, že část účastníků zájezdu se v klidu prospí a ti akčnější odjedou ráno vlakem na prohlídku historického centra města. Sborové kroje jsme uložili v kostele Chiesa OGNISSANTI FLORENCE a vyrazili do centra Florencie. Shodli jsme se pouze na prohlídce exteriéru pamětihodností, protože dostat se dovnitř znamenalo strávit spoustu času už při čekání na vstupné, a to jsme neměli. Delegátka nám na Piazza del Duomo ukázala Baptisterium San Giovanni, katedrálu Santa Maria del Fiore, prošli jsme se kolem Neptunovy fontány na Piazza della Signoria a vklouzli do vedlejšího Paláce Vecchio, kde jsme se vyfotili pod nástěnnou malbou Prahy. Druhým východem jsme minuli Loggia dei Lanzi a přes neméně slavný Ponte Vecchio jsme prošli na druhý břeh, který již nebyl tak turisticky přeplněný, takže jsme si v klidu sedli do restaurace na oběd. Ale to už byl čas na návrat do kostela za ostatními. Sešli jsme se v okamžiku, kdy francouzský sbor zkoušel v kostele. Následující hodiny byly jako vystřižené z filmu Sestra v akci 2. Před precizními Francouzi s klenutými vokály se našemu sboru trochu rozklepala kolena a každý přemýšlel, co s tím. Nevím, na kolik zabraly motivační proslovy, ale v hodině začátku koncertu byli v kostele jen dva náhodní kolemjdoucí. Rozpačitý začátek pro všechny. A tak francouzský sbor spolu s českým sborem vyšli před kostel na malé náměstíčko, postavili se proti sobě a na střídačku začali zpívat. Během chvilky to vypadalo jako spřátelený souboj dvou těles a radostná nálada se přenesla na zpěváky i kolemjdoucí, kteří za chvíli udělali kolem zpěváků kruh a tleskali, fotili, natáčeli videa a bavili se s námi. Zvláště při naší české Bodaj by vás vy mládenci s vtipnou choreografií celého sboru. Když jsme uviděli, že okukujících je dost, vrátili jsme se zpět do kostela a delegátka i ostatní zvali na pokračování v chrámu. Většina jich šla dovnitř s námi a myslím, že nelitovala. CHOIR VAN GOH zazpíval dvě písně spolu s Francouzi pod taktovkou našeho Lukáše Marka, zazněly písně Francouzů i našich, kteří netradičně obklopili posluchače ze všech čtyř stran a zpívali možná ne tak precizně jako Francouzi, zato o poznání více s citem a vřelostí. V té procítěnosti a v sólech měli naši jednoznačně navrch. Dokazuje to i následná nabídka spolupráce od francouzského sbormistra a nadšení malých francouzských zpěvaček z vidiny společného setkání po večeři na hotelu (která se nakonec neuskutečnila, protože Francouzi „odpadli“ – šli spinkat). Balení, nákup v místním COOPu i samotná cesta domů proběhly v klidu a jak jinak za neustálého zpěvu v autobuse až na hranice České republiky, kdy již byl nejvyšší čas si na chvíli odpočinout. Jak hodnotit na závěr? Mise byla splněna a byla úspěšná. Nebylo vše dokonalé, ale stálo to zato a bude na co vzpomínat.