První mobilita projektu Erasmus+ Shining a Light on Fading Memories and Declining Crafts

A zde je deník mobility:

Den 1

První den našeho pobytu v Katalánsku začal v 8:30 ráno u školy. Někteří přijeli autem, jiní autobusem. Všichni jsme byli ospalí, ale natěšení. Prošli jsme se k malé budově, kde jsme strávili celé odpoledne. Prezentovali jsme naše práce a poslechli si práce našich italských a katalánských přátel. Každý z nás je úplně jiný a naše kultury se velmi liší, ale i tak jsme našli pár společných tradic a stejných řemesel. Během dopoledne jsme měli krátkou pauzu na svačinu. Vytáhli jsme své bagety, sedli jsme si na lavičky a povídali si. Když jsme se vrátili zpět, poslechli jsme si velmi zajímavou prezentaci o občanské válce ve Španělsku. Byla vyčerpávající, ale pomohla nám více proniknout do dějin Španělska. Během následující pauzy jsme se začali více poznávat s našimi hostiteli. Prošli jsme se, společně jsme si povídali a zpívali si. Poté jsme se přesunuli k radnici Prats de Lluçanès a společně jsme si vychutnali mezinárodní oběd. Každý z nás měl možnost vyzkoušet paellu, řízky nebo italský salám a sýr. S plnými žaludky jsme se přesunuli do prostor školy a každý z nás pracoval na svých projektech.

Den 2

Náš druhý den mobility jsme strávili částečně ve Francii. Nebojte se, to pochopíte. Ráno v 8:10 jsme se opět sešli před budovou místní školy. Povyprávěli jsme si zážitky z předešlého večera a společně s Katalánci jsme nasedli do našeho autobusu. Už jsme věděli, že naši hostitelé jsou dost temperamentní, ale v autobuse to nabralo obrátek. Nakonec celou cestu zpívali, nahlas se bavili, a pak ještě hlasitěji zpívali. Paní Strýčková a pan Janík musí uznat, že 26 hodinová cesta do Katalánska s námi nebyla tak hrozná. Naše první zastávka byla v La Jonquera. V menších (ale již smíšených skupinkách) jsme se prošli po městečku a následovala emotivní návštěva Musea Memorial de l´Exilli. Naše průvodkyně byla velmi sympatická a očividně ji téma naší prohlídky, exil v období občanské války ve Španělsku, velmi zajímalo. V jedné části nás dokonce nechala se kolem ní posadit na zem. Všichni jsme se zaujetím poslouchali a odpovídali jí na otázky. Její vyprávění bylo poutavé, vždy spojené se silným lidským příběhem a opravdu nás zasáhlo. Prohlédli jsme si fotografie, viděli pár videí a všechny nás uchvátila umělecká stránka muzea. Po exkurzi jsme se vydali přes hranice do francouzského města Elne, ve kterém se nachází exilová porodnice. Tady se během občanské války narodilo okolo 600 dětí. Ne všechny byly původem z Katalánska. Překvapilo nás zjištění, že se zde taky narodilo miminko československým Židům. V Maternidad de Elne nemají anglické průvodce a tak se této role ujala mladá průvodkyně. Lámavou angličtinou nám pomocí prezentace, obrázků, rukou a nohou popsala, co všechno se zde odehrálo. Pustila nám také krátký rozhovor s Elisabeth Eidenbenz, zakladatelkou a také pracovnicí v této porodnici. Mělo to však háček. Video bylo ve španělštině s francouzskými titulky. No snad alespoň naši španělštináři něčemu rozuměli. Volně jsme si mohli budovu projít. V jedné místnosti jsme na informační tabuli našli seznam dětí, které se v Maternidad de Elne narodily. Každý z nás hledal alespoň jedno, které se narodilo ve stejný den jako my. Po prohlídce bylo počasí stejně ponuré jako naše nálada. Byl to den nabitý děsivými informacemi a zážitky.

Den 3

Naše hostitele jsme dnes nechali napospas jejich učitelům ve škole a s Italy jsme se vydali do Barcelony. Cesta byla klidnější, společně jsme zpívali. Jako první jsme po příjezdu do Barcelony z autobusu viděli mrakodrap Torre Glòries. Z našeho pohledu to teda byla spíš okurka. Na chvilku jsme také zahlédli chrám Sagrada Família. Autobus nám přistavil před muzeem, do kterého se ale vydáme později. Kolem krásného přístavu jsme prošli až k L´Aquárium de Barcelona. Než náš nejhodnější dozor vystál řadu na lístky do tohoto podmořského světa, všichni jsme s chutí snědli svačinu. Uvnitř jsme viděli rybičky, žraloky, tučňáky a chobotničky. Každý si našel to své. Komu se poštěstilo, mohl se se žralokem v podvodním tunelu vyfotit. Po pauze jsme se opět sešli před muzeem. Prohlídka byla tentokrát opět o historii Katalánska. Museu d´història de Catalunya ale bylo zaměřené spíše na historii před občanskou válkou. V některých částech prohlídky jsme si zase mohli posedat na zem. Nevíme, co to mají místní průvodci za zvyk, ale líbí se nám. Autobusem jsme se přesunuli do rušné ulice před Gaudího domem. La Pedrera nás všechny uchvátila. U vchodu jsme ze svých batohů museli vytáhnout příbor, který jsme dostali k obědu, a nechat jej zde. Ujala se nás velmi milá průvodkyně s krásnou angličtinou. Mluvila poutavě a my jen viseli na tom, co nám vyprávěla. Dozvěděli jsme se, že v La Pedrera, která se v originále jmenuje Casa Milà, stále bydlí 3 rodiny a část prostor se využívá jako kanceláře. Podívali jsme se také na střechu a užili si tak krásný výhled na Barcelonu. Viděli jsme model La Pedrery, zjistili jsme, že naše průvodkyně je původem z Ukrajiny a částečně nám rozumí. Dvakrát jsme ztratili náš profesorský doprovod, který zablokovala japonská výprava, a na konci jsme mnohokrát poděkovali nejmilejší průvodkyni. Odcházeli jsme s touhou se do Casa Milà přestěhovat. Museli jsme uznat, že Gaudí byl opravdu génius. Na poslední chvíli jsme v malém obchůdku se suvenýry nakoupili pohlednice domů a vydali se zpět do Prats de Lluçanès. Čeká na nás bohatá večeře, kterou si dáme všichni společně i s našimi hostiteli.

Den 4

Dneska se opět vydáme do Barcelony. Už včera se toto město dostalo na seznam našich TOP, ale dneska jsme se úplně zamilovali. Do autobusu jsme si na cestu nastěhovali naše tiché Katalánce. Dozvěděli jsme se pravidla hry, která nás čekala po příjezdu do Barcelony. Byli jsme rozdělení do skupin s našimi hostiteli a Italy. Společně jsme si prohlédli úchvatnou Sagrada Família a poté se po skupinkách vydali metrem každý jiným směrem. Našim úkolem bylo v rychlosti poznat nejvýznamnější památky v Barceloně a u nich se vyfotit. Fotografie jsme přidávali na instagram #bcnerasmus. Viděli jsme třeba Parc de Montjuïc, Catedral de Barcelona a sochu Kryštofa Kolumba. Pod sochou jsme se opět všichni setkali. Vedli jsme debaty o místech, která jsme viděli, o tom, kam Kryštof ukazuje, a čekali na další pokyny. Chvíle volna přišla. Vydali jsme se na oběd a na další toulání po Barceloně. Na tržišti La Boquería jsme si nakoupili ovoce a prošli se po dlouhé La Rambla. Nohy nás začínaly bolet a to jsme ještě netušili, co nás čeká dále. V Museo refugi 307 jsme opět z jiné strany pronikli do historie občanské války ve Španělsku. Když jsme vystupovali na další zastávce z našeho autobusu, nedovedli jsme si ani představit, co za pouhou chvíli uvidíme. Barcelona je nádherná ze všech možných stran. A shora snad nejvíc. Sagrada Família, Casa Milà, to všechno jsme měli jako na dlani. Jako správní turisti jsme si udělali miliony fotek a nechtěli jsme tohle působivé místo opustit. Cesta dolů k autobusu byla veselá. Každý si užíval poslední paprsky teplého sluníčka a byl naplněn zážitky ze čtvrtého dne.

Den 5

Poslední den našeho pobytu jsme se rozhodli si naplno užít. Ráno jsme se doma rozloučili s rodinami, které nám celý týden nabízely postel, teplou večeři a BON DIA každé ráno. U školy jsme se sešli 8:10. Nechali jsme zde naše kufry a prošli jsme se k malé budově, ve které jsme strávili i první den. Dneska jsme ale neprezentovali my. Téhle role se ujaly dvě mladé slečny, dvojčata, které nám povyprávěly o španělské občanské válce tady v našem městečku Prats de Lluçanès. To, že byly přibližně našeho věku, nás více upoutalo a jejich prezentace byla velmi zajímavá. Poté jsme se rozdělili na katalánskou a česko-italskou část a vydali jsme se na dlouhou procházku kolem Prats de Lluçanès i s výkladem. Cílem naší cesty byly místní masové hroby. Bylo velmi chladno a my jsme se po cestě zastavili u našeho autobusu pro deky a bundy. Zakuklení jsme k hrobům došli a naskytl se nám krásný výhled na celé městečko. Zmrzlí jsme si mezi výklady povídali a shrnovali všechno to, co jsme za tento úžasný týden stihli vidět. Bylo toho opravdu hodně. Pomalu jsme za lehkého deště došli do kulturního domu. Chystala se pro nás hostina a my jsme v mezičase hráli hry s míčem a tancovali CONTRAPAS (místní tanec, velmi rychlý, ale jednoduchý). Udělali jsme si společnou fotku a poobědvali jsme. Všichni jsme věděli, že přijde chvíle na loučení, ale nechtěli jsme si to přiznat. Smáli jsme se, jedli a užívali si poslední chvíle spolu. Ten moment, kdy paní Strýčková děkovala Albě (ta nejhodnější a nejtrpělivější katalánská profesorka, která se celou dobu starala o náš program) za úžasný týden, nám naznačil, že ta chvíle je tady. Všichni jsme se začali objímat a slibovat si, že za sebou určitě přijedeme. Bylo to velmi dojemné, ukáplo i pár slz, ale my se už teď těšíme na návštěvu našich katalánských a italských přátel v Ostravě.

Za studenty Anna Krupníková, 6. A