Projekt Comenius - výměnný pobyt v Turecku

Ve dnech 22. – 30. 6. 2012 proběhla druhá mobilita projektu Comenius, jejímž cílem byl Bayburt v asijské části Turecka.

Náš pobyt jsme začali dvoudenním zastavením v Istanbulu. Navštívili jsme významné památky (Modrá mešita, Nová mešita, palác Topkapi, Hagia Sofia), tradiční bazar, ochutnali místní speciality, jezdili místní dopravou a sešli se španělským a litevským týmem. Po dvou dnech jsme se letecky přepravili do Trabzonu, kde nás již čekali naši turečtí partneři: dva učitelé a dva studenti. Následoval přejezd do Bayburtu, „nejmenšího města“ v Turecku. Po oficiálním přivítání ve škole odjeli chlapci na ubytování do rodin a dívky na večeři také do rodin. Ubytovány však byly v hotelu.

V Bayburtu jsme strávili dva dny. Je to velmi starobylé město, které leží na bývalé hedvábné stezce, prošel tudy Marco Polo, městské hradby svědčí o tom, že město kdysi bývalo významné. Vylezli jsme na hradby, pokochali se nádherným výhledem a pak už jsme běželi na radnici, kde nás čekal starosta a oblastní manažer odboru vzdělávání a kde všichni studenti dostali malý dárek. Skutečným zážitkem byla návštěvy mešity, kam nás doprovodil i imam v tradičním oděvu, odříkal nám část modlitby a navíc jsme mu mohli položit jakoukoli otázku. Takovou otevřenost jsme opravdu nečekali. Český tým se rychle vzpamatoval, využil této nebývalé příležitosti a položil imamovi hned několik dotazů. Po obědě nás čekala ještě návštěva podzemního města, které bylo vybudováno ještě v době římského impéria.

Druhý den jsme jeli na výlet do Erzurumu. Na přechodu mezi Bayburtskou a Erzrumskou oblastí jsme se krátce zastavili u pomníku vojáků, kteří padli v 1. světové válce. Projížděli jsme vysokými horami, kde v zimě teplota klesá až k -45°C. Erzurum je pro Turky významné město, protože právě zde ustavil kongres a zahájil boj za svobodu představitel moderního Turecka – Mustafa Kemal Ataturk. Navštívili jsme dvě mešity, etnografické muzeum a trh se šperky z olutu. Poslední zastávkou bylo sportovní centrum. Tato oblast je totiž také významným lyžařským centrem a je zde i skokanský můstek.

Třetí den nás čekaly dlouhé přejezdy a hned ráno loučení s hostitelskými rodinami. Nejdříve jsme jeli do jeskyní Karaca – nádherná podívaná, ovšem cesta tam byla zážitkem sama o sobě díky úzké silničce plné ostrých zatáček. Poté nás čekala pověstná třešnička na dortu – skalní klášter Sumela. Již samotný pohled na něj z dálky stojí za to. Počasí nám bohužel moc nepřálo - za deště jsme tedy vyšlapali 3 km vzhůru ke klášteru a pak se dostavily otázky a velmi smíšené pocity. Většina fresek byla poničena, některé byly dokonce ukradeny. Přitom zachovalé části maleb jsou ve výborném stavu. Nevěřili jsme vlastním očím. Bohužel i pokusy o opravu zdí jsou velmi nešetrné. Poloha kláštera je ovšem dech beroucí. Naše dlouhé putování jsme ukončili u jezera Uzungul. Společná večeře měla i taneční vystoupení – číšníci mezi obsluhováním předvedli místní tradiční tanec. Procházku kolem jezera nám znemožnilo pršlavé počasí.

Poslední den jsme ještě navštívili další mešitu, viděli hodinu výuky v mešitě a tím náš program skončil. Turečtí koordinátoři s námi byli do poslední chvíle, zavedli nás na místní trh a dohlédli na to, aby nás nikdo neošidil. Věnovali se nám skutečně nepřetržitě.

Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že nás opravdu mile překvapila pohostinnost a otevřenost našich tureckých hostitelů i všech ostatních obyvatel Turecka, se kterými jsme se setkali. Celý pobyt nás inspiroval k tomu, aby pobyt partnerských týmu v červnu 2013 u nás byl stejně pohodový, skvěle zorganizovaný a pokud možno překonal laťku, kterou turecký tým nastavil.

Jolana Strýčková, koordinátorka projektu
 

Turecko očima studentů

Náš výlet do Turecka začal ve 4 hodiny ráno na nádraží ve Svinově, čekala nás ospalá cesta do Vídně, následný let do Istanbulu, kde jsme měli strávit dva úžasné dny plné zážitků, a potom ještě dlouhá cesta za našimi tureckými partnery, kteří stejně jako my pracují v projektu Comenius.

V Istanbulu jsme navštívili Modrou mešitu, což pro nás všechny bylo velkým a zdaleka ne posledním zážitkem z tohoto soudku. Eliška, paní profesorka a já jakožto jediné ženy našeho devítičlenného týmu jsme si musely zakrýt hlavu šátky. Po vstupu do mešity jsme byli všichni okouzleni. Rozlehlé, nádherně, ale přesto jednoduše zdobené prostory s podlahou celou pokrytou kobercem. Lidé zde posedávali, odpočívali a muži se v části nepřístupné turistům modlili. Z Istanbulu jsme si odnesli mnoho dalších zážitků a kulturních poznání. Viděli jsme chrám Hagia Sophia, který nás všechny fascinoval střetem kultur. Panenka Maria nakreslená nad výklenkem do Mekky a arabské znaky v bočních lodích chrámu si u nás vysloužily název „meštel“ (mešita + kostel). To však byl jen začátek naší poznávací cesty.

Po příletu do Bayburtu, kde se nacházela škola našich tureckých partnerů, jsme byli překvapováni téměř na každém kroku. Nejprve nás čekala tříhodinová cesta autobusem naprosto uchvacující krajinou připomínající panoramata z Pána prstenu. První střetnutí s obyvateli této části Turecka jsme prožili v malé vesničce mezi kopci, kterou paní profesorka Strýčková trefně pojmenovala „in the middle of the nowhere“ (uprostřed ničeho). Pokud jsme si my prohlíželi místní obyvatele s neskrývaným zájmem a zvědavostí, oni se na nás dívali ještě zaujatěji. Pravděpodobně to bylo jejich první setkání s Evropany a o komunikaci v angličtině jsme si tedy mohli nechat jen zdát. Přesto byli velmi milí a snažili se nám pomoct a poradit. S touto ochotou a dobrosrdečností jsme se koneckonců setkali u všech obyvatel Turecka.

Po příjezdu do cíle na nás čekali „naši“ studenti se svými rodinami. Pokračovali jsme na večeři do jejich domovů. Všichni jsme byli překvapeni velikosti porcí, které jsme dostávali, a kombinaci jídel také. Výtečná polévka, která však zasytila, byla následována těstovinami s rýží a kousky masa, jako příloha zeleninový salát a závitky. Po tomto gastronomickém zážitku nás ještě čekal dezert v podobě rolky z odpalovaného těsta doslova přetékající medem. Tato smršť a útok na naše chuťové buňky nás čekala každý večer jen v rozličných variacích. Prožili jsme tedy nádherné dva dny s našimi tureckými přáteli, přes den s aktivitami projektu, jako byly například návštěva hradu, trhu nebo města Erzurum. Velkým zážitkem bylo setkání s malými slečnami místní náboženské školy a také setkání s velice ochotným imámem v místní mešitě, jehož zpěv části koránu byl opravdu nevšedním zážitkem, který se jen tak nevidí. Večery probíhaly v místních „čajovnách“, kde jsme měli možnost seznámit se s životem turecké mládeže a hodně si toho uvědomit. Například jen to, kolik máme my jako studenti možností a jaké výhody se nám dostává, když můžeme volně cestovat po Evropě a nepotřebujeme k vycestování vízum.

Následující den přišlo loučení a odjezd k jezeru Uzungul. Po cestě jsme navštívili skalní klášter, který byl opravdu zážitkem. I přes množství turistů člověk pochopil, proč mniši stavěli kláštery vysoko v horách. Při pohledu do mraků nás zaplavoval pocit míru a spokojenosti.

Poslední den jsme strávili v městě Trabzon. Navštívili jsme místní trh, na kterém farmáři prodávali své produkty. S tím, co lze vidět u nás v supermarketech, se to vůbec nedá srovnávat. Opravdová vůně zeleniny, ovoce a koření útočila ze všech stran na naše smysly. Závěrečnou a pomyslnou třešničkou na dortu bylo v jednu hodinu sledování motlitby, která je v pátek povinná pro všechny muslimy. Ti z mužů, kteří se nevešli do mešity, si posedali na náměstí před ní, někteří na vlastní modlitební koberečky, další na zakoupené kartony. Nejprve promlouval a zpíval imám, jehož hlas vycházel s dvou minaretů po stranách mešity. My jsme jen fascinovaně seděli a přihlíželi tomuto „obřadu.“ Poté se všichni muži společně modlili.

Závěr našeho výletu byl tedy stejně skvělý jako celý výlet a nás už čekala jen cesta domů. Rozloučili jsme se s tureckými učiteli a koordinátory projektu, poděkovali jim za jejich skvělou péči a starostlivost.

Myslím si, že i přes některé nástrahy, které na nás čekaly, jsme si všichni návštěvu Turecka užili. Bylo úžasné poznat jinou kulturu, dozvědět se, jak lidi žijí, a porovnat svůj život a možnosti s životem a možnostmi našich vrstevníků ze zcela odlišné kultury. Vybranou mobilitu bych neměnila a myslím si, že pokud bych měla možnost, určitě bych díky těmto skvělým zážitkům a nově nabytým zkušenostem Turecko v této oblasti navštívila znovu.

Zuzana Fricová, sexta B