Příběhy bezpráví 2008

Lenine vzbuď se, Brežněv se zbláznil!

Ve středu 12.11 se v učebně č. 48 konala, dle mého názoru, velmi povedená historická seance za účasti váženého hosta – Luďka Eliáše.

Vzhledem k tomu že, ne všichni z účastníků (Oktávy + 4. a 3. ročník) byli ve výukovém procesu seznámeni s problematikou pražského jara, Petr Šimíček – guru naší dějepisné sekce, na začátku seznámil účastníky s nejdůležitějšími fakty týkajícími se procesu polidšťování socialismu, u nás známého jako Pražské jaro. Coby skvělý řečník samozřejmě všechny upoutal a perfektně připravil na následující program, který sestával z promítaní dvou dobových filmů a besedy s pamětníkem – Luďkem Eliášem.

Prvním promítaným filmem byl snímek Deset Bodů režiséra Milana Maryšky z roku 1969 zachycující studentskou stávku v listopadu 1968 očima tehdejších studentů, takže působil opravdu autenticky. Velmi mě zaujaly reakce pracujících a dělnictva na „deset bodů“ požadavků studentstva. Vesměs všichni dotázaní souhlasili a podpořili studentskou iniciativu. Škoda, že tehdy jen slovně, všichni víme, že základnou socialismu byly právě tyto vrstvy.

Jako druhý v pořadí jsme shlédli snímek Ticho režiséra Milana Peera z roku 1969. Celým tímto jedenáctiminutovým krátkým filmem nás provázela stejnojmenná píseň Ticho písničkáře Bohdana Mikoláška, jenž ji napsal coby reakci na mučednickou smrt mladíka Jana Palacha na Václavském náměstí 19.1.1969. Opět velmi sugestivní – myslím, že tento film opravdu nenechal nikoho v místnosti chladným. Pro mě je v roce 2008 jen stěží pochopitelné, jak může útlak a perzekuce ze strany státní moci dohnat kluka v mém věku k takovému aktu sebeobětování.

Třetím bodem programu byla všemi velmi očekávaná diskuze s panem Eliášem. Ten coby bývalý herec a televizní moderátor ostravské televize z roku 1968 svým kouzelným projevem všechny seznámil s událostmi, které se odehrály během a těsně po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Tento muž se přímo podílel na televizním vysílaní v polních podmínkách na vysílači v Ostravě - Hošťálkovicích až do posledních chvil, než toto necenzurované zpravodajství ukončili sovětští vojáci.

Po tomto vstupním projevu se konečně dostalo na dotazy nedočkavých studentů. Na všechny pan Eliáš odpověděl a něco málo před čtvrtou hodinou se s námi rozloučil. Tím zakončil velmi příjemné setkání a vzpomínání na dobu tak neradostnou.

Vojtěch Boldys, oktáva B