Pražský studentský summit 2018

Termín konání akce: 3.11.2018

Naši žáci úspěšně prošli výběrovým řízením a mohou jet na Pražský studentský summit, který bude probíhat od 3. 11. 2018 v Praze. Do Prahy postoupili žáci septimy A (Matyáš Hansel, Vilém Honysz, Grögerová Anetta) a kvinty A (Popelková Adéla, Prokopová Veronika, Tomáš Soldán). Všem žákům gratulujeme.

Pražský studentský summit je celoroční vzdělávací projekt s dvacetiletou tradicí pro více než 300 studentů středních i vysokých škol z celé České republiky, který pořádá Asociace pro mezinárodní otázky. Dává mladým lidem možnost rozšiřovat si znalosti v oblasti mezinárodního dění, lidských práv, ekonomie, mezinárodní vzdělávací, vědecké a kulturní spolupráce, mezinárodní bezpečnosti či životního prostředí, tříbit své kritické myšlení a zároveň prohlubovat rétorické, prezentační a argumentační dovednosti. Část projektu navíc probíhá v angličtině a rozvíjí aktivní jazykové schopnosti účastníků. Akci připravuje tým téměř 70 dobrovolníků, kteří pracují ve svém volném čase a bez nároku na honorář. Hlavní vzdělávací metodou Pražského studentského summitu je simulace činnosti mezinárodních organizací (OSN, EU a NATO). Každý účastník při této aktivitě zastupuje jeden světový stát. Během ročníku se dopodrobna seznamuje se situací a životem v tomto státě a s jeho postoji k různým celosvětovým problémům. Rovněž se učí porozumět specifikům různých regionů, rozvíjí své znalosti o fungování mezinárodních organizací a seznamuje se s problémy, kterým mezinárodní společenství čelí. Na konci ročníku pak studenti navrhují řešení problémů, kterými se zabývají reálné mezinárodní organizace a mezi ostatními účastníky se snaží prosadit to, o co by skutečně usiloval diplomat jimi zastupovaného státu.

#Tohle Je Summit

Na přihlášce do soutěže Pražský studentský summit jsme začali pracovat již 18. září. Součástí přijímacího řízení bylo odpovědět na 3 záludné otázky na téma: Největší selhání OSN a vybrat si 3 státy, které bychom rádi na Summitu zastupovali. Z hlediska přihlášky bylo nejsložitější vybrat si téma a "vejít" se do znakového limitu. Jelikož jsme psali o Rudých Khmerech v Kambodži, dávalo smysl, abychom si vybrali Kambodžu jako náš 1. stát. Po odeslání přihlášky bylo potřeba jen čekat na vyhlášení. Jakmile jsme se dozvěděli, že jsme přijati a stát který budeme zastupovat je...Kambodža. Byli jsme nadšeni, protože těch 11 h, které jsme strávili na zpracování tématu do přihlášky bylo k něčemu. Už se moc těšíme do Prahy, až budeme moci obhájit naše názory a podívat se na probíraná témata očima Kambodži. Chtěli bychom také poděkovat paní profesorce Wiehlové, paní profesorce Kantorové a Matěji Prokopovi za odbornou konzultaci ohledně přihlášky.

Adéla Popelková, Veronika Prokopová, Tomáš Soldán - kvinta A

STUDENTSKÉ PRÁCE:

1) Během jaké konkrétní události podle vašeho názoru OSN v minulosti selhala? Proč si to myslíte?

Za jeden z nekontroverznějších kroků OSN se jistě dá považovat jeho role v genocidě rwandských Tutsiů, která trvala 100 dní roku 1994 počínaje 7. dubnem a polovinou června konče. Neexistují oficiální statistiky o počtu obětí, odhady však mluví až o 800 000 zmasakrovaných Tutsiů a 200 000 většinových Hutuů zabitých v odplatě. Mezinárodní společenství zasáhlo do dění v rámci již přítomné mise OSN UNAMIR, která měla za úkol dohlížení nad dodržováním Arušských mírových dohod formálně ukončujících občanskou válku ve Rwandě, a to pouhý rok před obnovením národnostního konfliktu.

Mírová mise UNAMIR nedokázala zabránit genocidě a zachránila minimální počet lidských životů, z nichž navíc tvoří vysoké procento evakuovaní občané jiných států. Vzhledem k šíření hodnot lidství, rovnosti a spolupráce ze strany Spojených národů si myslíme, že přístup mezinárodní komunity nedostatečně zasáhnul do dění ve Rwandě, které bylo zcela v rozporu s těmito hodnotami.

2) Co a proč považujete za příčiny daného selhání?
Pravomoci mírových misí OSN nedovolují zasahovat silou do průběhu situace, pokud není kontingent v bezprostředním nebezpečí. To považujeme za zásadní bod, který znemožnil záchranu situace. V prvním dni genocidy bylo brutálně zavražděno 10 belgických příslušníků. Tento akt vedl ke stáhnutí belgické části mise a pozdějším rozhodnutím OSN došlo i k redukci celého stavu. Zbylých 270 vojáků mise muselo pak riskovat neuposlechnutí rozkazu z vedení OSN a zachraňovalo nevinné Rwanďany pouze podle vlastního uvážení.

Pokud do genocidy mohl někdo efektivně zasáhnout, tak to byla právě OSN. Ta k tomu měla vhodné prostředky, především v podobě mezinárodních pozorovatelů, kteří situaci analyzovali a upozornili na dodávky zbraní ze zahraničí a také na tvorbu seznamu cílů. K žádné změně postoje ze strany Spojených národů však v začátcích nedocházelo.

Rada bezpečnosti jako zodpovědný orgán OSN neměla dostatečnou podporu jejích stálých členů pro větší zásah v masakrování. Obávali se opakování neúspěchu z mírové mise UNOSOM II v Somálsku, která přes zvýšení angažovanosti vyslaných vojsk situaci nezlepšila a v bojích padlo na 140 vojáků. Důležité je též zmínit, že z geopolitického hlediska tato malá země uprostřed Afriky bez přírodních zdrojů neměla pro velké hráče světové politiky velký význam.

3) Jak podle vašeho názoru měla OSN reagovat jinak? Jak se z tohoto selhání může mezinárodní společenství do budoucna poučit?
Organizace OSN jako nezávislá mezinárodní autorita měla zajistit ochranu civilního obyvatelstva bez ohledu na barvu pleti nebo jiné odlišující znaky. Při tak malé posádce nebylo reálné zachránit ohrožené obyvatelstvo, řešením proto jistě nebylo snížení počtů mise. Během genocidy zasedala Rada bezpečnosti celkem devětkrát a výsledky vyjednávání byly, jak již vyplývá z kontextu, mizivé. Efektivnost těchto jak časově, tak finančně nákladných negociací je tudíž diskutabilní a měla by být předmětem veřejné debaty. Faktorem hrajícím zásadní roli v postoji OSN byla neochota velmocí, v čele s USA, posílit riskantní misi nezaručující její úspěch. I přes negativní zkušenost by se měly vedoucí síly jistým způsobem přenést a každou situaci posuzovat odděleně, vzhledem k specifičnosti každého konfliktu a s respektem k nevinným obětem. Z pozorovaného vývoje dění se dalo vyvodit k čemu radikální vedení Rwandy směřuje ještě před 7. dubnem, a tudíž by měl být kladen větší význam pozorovacím misím, z jejichž výsledků by se především měli vyvozovat důsledky. Omezenost pravomocí mírových misí (anglicky peacekeeping missions), kdy žádný mír již neexistuje by se v rámci bojového konfliktu měla změnit z poslání udržitelů míru na tvůrce míru a zasáhnout silou proti jednoznačným zločinům proti lidskosti.

-------

Během jaké konkrétní události podle vašeho názoru OSN v minulosti selhala? Proč si to myslíte?

Dle našeho mínění bylo největší selhání OSN v průběhu silného diktátorství a nastolení nového krutého režimu v Kambodži v letech 1975–1979. Rudí Khmerové, pod vedením diktátora PolPota, se pokusili brutálním způsobem transformovat kambodžské obyvatelstvo za účelem etnicky čisté beztřídní společnosti. Během jediného měsíce vyhnali všechny cizince a více než 2 miliony lidí byly během jednoho týdne suburbanizovány na venkov, aby zde v nevyhovujících a nelidských podmínkách pracovali na zemědělských projektech. Tisíce Kambodžanů zahynulo z důvodu podvýživy, chorob a mučení a další tisíce byly tajně popravovány. Během jejich krutovlády zahynulo přes 3 miliony lidí, což je téměř čtvrtina tehdejší Kambodžské populace. Kambodža byla členem OSN již od roku 1955, tudíž měla právo na pomoc od Mírových sil OSN (též zvaných „modré přilby“) a spravedlivý soud alespoň po zklidnění této situace. Chyba byla, že OSN se tomuto problému nevěnovala dostatečně rychle, neověřovala si, zda „modrým přilbám“ v Kambodži přicházely jejich výplaty, a proto Mírové síly odmítly spolupracovat. Důsledkem těchto chyb je již 20 let odkládaný soudní tribunál a miliony mrtvých lidí.

Co a proč považujete za příčiny daného selhání?

Za hlavní příčiny považujeme neúplnou informovanost o problému a také nedostatečný zájem OSN. Vše se začalo řešit až moc pozdě a již nic nevrátí zpět život necelé čtvrtině obyvatelstva tehdejší Kambodži. Pokud by se začalo jednat mnohem dříve, byla by výsledná částka za všechna soudní řízení proti viníkům mnohem nižší a tím by byla i přijatelnější pro Královskou Vládu v Kambodži, která se již dlouhou dobu zdráhá proplatit všechny soudní výdaje a platy členů soudního tribunálu.

Nevíme, co může být hlavní příčinou totální nezorganizovanosti a neprofesionality policistů a vojáků, ale domníváme se, že OSN nekladla na celou situaci v Kambodži až tak velký důraz. Hlavní slovo v OSN mělo pět států, mezi které patřila i Čína, která situace v Kambodži využívala a ve městě Kampong Chhnang postavila leteckou základnu, jejíž hlavním účelem byla možnost provádět vojenské operace proti Vietnamu. Bylo to pro ni velice výhodné, protože Khmérové byli silně proti komunistickému Vietnamu, což vyústilo až v jejich vzájemný střet v roce 1979.

Jak podle vašeho názoru měla OSN reagovat jinak? Jak se z tohoto selhání může mezinárodní společenství do budoucna poučit?

Jsme si vědomi toho, že OSN mohla být v rozmýšlení o jakékoliv pomoci pro Kambodžu omezována, jelikož v rámci rozhodování o čemkoli mají velké státy, jako např. Čína, právo veta. I kdyby Rada bezpečnosti OSN odhlasovala pomoc Kambodži a alespoň jeden ze stálých členů Rady byl proti, v případě využití práva veta by Kambodža nebyla podpořena. Z hlediska soudního řízení vedeného vůči Rudým Khmerům si myslíme, že mělo začít co nejdříve po uklidnění situace v Kambodži. Pro neustálé odkládání procesu s cílem nalezení viníků, byl soudní proces, týkající se genocidy, zahájen až v roce 1990. Oddálení bylo způsobeno vysokými finančními náklady soudního tribunálu, s kterými se tato instituce potýká již od svého založení. Obžaloba navíc nezahrnuje zločiny, jichž se režim generála PolPota dopustil na Vietnamcích a menšině muslimských Čamů.

Soudní řízení stále probíhá, ale my si myslíme, že tento problém již nemá smysl řešit, protože mnoho vinných osob již zemřelo. Vojáci, kteří pracovali pro Khmery, jsou dnes normálně začleněni do společnosti. OSN by v budoucnu neměla odkládat soudní spory, protože nemá smysl řešit problém, který je už sám „vyřešen“, o 20 let později. OSN by si také na misích, při kterých zasahuje, mohla ověřit, zda se peníze opravdu dostanou k těm, kterým jsou určeny.

Publikováno: 23.10.2018

Pražský studentský summit 2018

Naše gymnázium

Rychlé odkazy

Kontaktujte nás