Po stopách Berlínské zdi

Naši žáci ze septim se vydali 13. 11. 2019 na exkurzi do Berlína, aby na autentických místech zjistili, jaký byl život ve východním a zádním Berlíně a v celém Německu před revolucí a jak se za těch 30 let proměnil. Během necelých tří dnů navštívili místa, která připomínají tehdejší dobu, rozdělení hlavního města a celého státu a jejich následné sjednocení. V Muzeu NDR a TimeRide muzeu si mohli prožít život v tehdejší NDR. Při návštěvě zajímavé panoramatické výstavy, jejímž autorem je Yadegar Asisi, umělec, který sám v rozděleném Berlíně žil, si uvědomili, jak obtížná doba to pro Berlíňany byla a kolik zoufalství a smutných osudů se pod pojmem Berlínská zeď skrývá. Navštívili také Checkpoint Charlie, známý přechod mezi východním a západním Berlínem, a po celém městě sledovali pouliční výstavy, na kterých byla zdokumentována místa tehdy a dnes. Velmi dojemná byla také prohlídka pamětního místa na Bernauer Straße, kde mohli vidět, jak se Východoberlíňané snažili podkopat pod Berlínskou zdí na západ, a také zbytek tzv. pásma smrti a památník obětem neúspěšných pokusů o překonání zdi. Bez problémů a dřívějších hraničních kontrol přejížděli z jedné části Berlína do druhé, takže mohli lehce zavítat na Alexandrovo i Postupimské náměstí (původně ležela obě náměstí v rozdělených částech Berlína), prohlédli si památky na ulici Pod Lipami (východní Berlín), bez problémů se vyfotili a svobodně prošli Brandenburskou branou (stála přímo na hranici mezi východním a západním Berlínem a byla celé roky uzavřená) a exkurzi završili návštěvou a prohlídkou budovy Reichstagu a tzv. East Side Gallery, zbytku Berlínské zdi, který pomalovali umělci z 21 států, aby zde vyjádřili svůj názor na rozdělování národů a stavění zdí. Během pobytu vybyl i čas na prohlídku Muzea teroru a Židovského památníku, které připomínají ještě vzdálenější temnou minulost Německa.

Po náročných, ale velmi informativních dvou a půl dnech v hlavním městě SRN se naši žáci vydali domů s hlavou plnou dojmů a myšlenek o době minulé, ale i té současné.

Jana Lorber

Vladan Vítek:
Na Berlínu mě nejvíce zaujalo, jak se dokázal vypořádat se svým rozdělením. Člověk si jde po ulici, a kdyby nebylo četných pamětních míst, ani bychom si neuvědomili, že ještě před relativně nedávnou dobou by nás na daném místě zastřelili. Dále mě fascinovala hektičnost a kosmopolitismus Berlína.

Michal Petřík:
Tato exkurze nám přiblížila složitou a vypjatou politickou situaci v druhé polovině dvacátého století nejen v Berlíně a v Německu, ale také v celé střední Evropě. Seznámili jsme se s každodenním životem za "Železnou oponou" a s mnohdy tragickými osudy tehdejších obyvatel východního Berlína, kteří se rozhodli při útěku za zdánlivě blízkou svobodou riskovat i vlastní život. V Muzeu teroru jsme pro změnu nahlédli do první poloviny dvacátého století, kde nás expozice vedla od vzestupu nacismu, přes hrůzy a zvěrstva holocaustu, až po ukončení 2. světové války. Je nutné, abychom si všechny tyto, i když temné, události neustále připomínali, protože musíme společně dbát na to, aby se už nikdy neopakovaly.

Alžběta Murcková:
Tato exkurze mi ukázala, jak moc je důležité chránit a vážit si své svobody a práv. Berlín si prošel spoustou věcí a ano, hodně jeho jizev je ještě velmi viditelných. Ale tyto jizvy znamenají, že se Berlín postupně staví zpátky na nohy a mladá generace je připravena jít vpřed.

Šimon Hruška:
Exkurze byla pro mě velice poučná. Pomohla mi pochopit a porozumět, jak byl život po rozdělení Berlína náročný. Nejvíce mě ovšem zaujala Topografie teroru, kde jsme se mohli dozvědět, jaké hrůzy se děly v době holokaustu. Příběhy a fotografie byly neskutečně smutné a depresivní, díky tomu jsem si uvědomil, jak se máme v dnešní době dobře.

Tereza Kovářová:
Město na mě udělalo zvláštní dojem. Mísí se v něm vzpomínky na zašlé doby, staré domy stojí vedle nových, moderních budov. Stejně tak i napůl poklidná atmosféra, kterou jsem v žádném jiném hlavním městě neviděla. Také jsme měli možnost uvědomit si, že ne všichni Němci si žili na úrovni, svobodně a bez starostí. Nyní bychom si ani nepomysleli, že v tak rozvinuté zemi polovina obyvatel žila stejně jako lidé u nás, v Polsku a jinde na východě. Žili jako naši rodiče a prarodiče.

Aneta Pchálková:
Díky této exkurzi jsem si uvědomila, jak těžký musel být život pro lidi, kteří bydleli v blízkosti zdi, měli druhou část na dohled, fyzicky velmi blízko, ale ve skutečnosti velmi daleko. Denně procházeli kolem stavby, která se stala významnou součástí dějin, aniž by věděli, co se děje na druhé straně. Zajímavé bylo také procházet místy, kde dříve bylo ochranné pásmo s ostnatými dráty, psy, pohraniční stráží. Dnes zde pokračuje normální život.

Vendula Velická:
Velice mě zaujala malba v muzeu The Wall - Asisi Panorama Berlin, která mě nejvíce přenesla do doby, kdy byl Berlín rozdělen Berlínskou zdí. Při pohledu na panorama jsem měla dojem, jako bych já byla opravdu člověk stojící před onou hranici východního Berlína, hrozná představa. Avšak asi nejvíce na mě zapůsobila Bernauer Straße, kde byly vidět pozůstatky Berlínské zdi a znázorněny tunely, kterými se kdysi lidé snažili podkopat se pod zdí, aby se dostali ke své rodině. Při snaze překročit onu zeď také mnoho lidi ztratilo své životy, mnohdy i malé děti. Nejhorší představou není, že Berlín byl rozdělen na východ a západ, ale to, že tato zeď rozdělila mnoho rodin a zničila životy mnoha lidem.

Byl to opravdu silný zážitek, který by nám měl připomenout, že bychom si měli vážit toho, v jaké době žijeme, můžeme téměř vše, ale hlavně můžeme svobodně cestovat a být se svou rodinou.

Beáta Polášková:
Návštěva Berlína pro mě byla velkým přínosem, a to jak po jazykové, tak i po velmi zajímavé historické stránce. Silné zážitky jsme si odnesli nejen z muzeí, ale také z vícečetných pohledů na Berlínskou zeď a myslím, že všichni budeme zajedno - Die Welt braucht keine Mauern (svět nepotřebuje žádné zdi).