Olympiáda ve stacionáři

TŘEBOVICKÁ OLYMPIÁDA očima Elišky Huvarové ze septimy B

Když jsme se ráno sešli v Třebovickém parku, nevěděli jsme, co nás čeká. Je třeba říct, že jsme byli všichni velmi zvědaví, ačkoliv jsme se byli ve stacionáři před několika týdny podívat.

Řekla bych, že většině z nás se hlavou honily otázky jako „Mám klientům stacionáře tykat, nebo vykat?“, „Jak s nimi nejlépe komunikovat?“ a „Co dělat, když…?“. Obavy se však rozplynuly ve chvíli, kdy jsme se seznámili se svými svěřenci a zjistili jsme, že jejich bezprostřednost je více než odzbrojující a není čeho se bát.

Byli jsme organizátory přiděleni k družstvům, abychom jim pomohli obejít všechny připravené disciplíny přizpůsobené možnostem všech zúčastněných. Jednoduché úkoly jako hod balónem nebo běh pozadu by se daly přirovnat k hodu oštěpem nebo překážkovému běhu a nasazení místních soutěžících k nasazení vrcholových sportovců.

Bylo nádherné vidět, jak se každý snažil ze všech svých sil nejen vyhrát, ale především si to užít. Musím říct, že den strávený s handicapovanými lidmi byl nesmírně inspirující. Kolik z nás se každý den dokáže radovat z maličkostí a malé úspěchy považovat za velká vítězství?

Eliška Huvarová, 7.2

TŘEBOVICKÁ OLYMPIÁDA očima Kateřiny Čajánkové ze 3.A 

Dne 22. 5. 2013 se vybraní studenti třetích ročníků společenskovědního semináře zúčastnili pátého ročníku Třebovické paralympiády.

Všichni jsme se kolem 8. hodiny ranní setkali ve společenské místnosti, kde jsme dostali veškeré potřebné informace. Poté jsme si ve dvojicích vybrali tým. Každý tým byl znázorněn jedním zvířetem. Objevovali se zde sovy, vrány, lišky, zebry či veverky. Sportovci byli do družstev rozděleni podle věku, zdatnosti a míry handicapu, tak aby měl každý možnost vyhrát a nikdo nebyl zastíněn.

Po slavnostním zahájení s tradiční fanfárou se sportovci přiřadili do svých týmů a olympiáda mohla začít. Měla pět základních disciplín a mnoho doprovodných aktivit a her, kterých jsme se také zúčastnili. Mezi disciplíny olympiády patřil např. skok do dálky, hod do dálky či překážkový běh.

Bylo samozřejmě připraveno i občerstvení, jak pro sportovce, tak pro „volontéry“, kterými jsme se na chvíli stali my.

Před polednem jsme se konečně všichni dočkali slavnostního zakončení s vyhlášením výsledků. Každé družstvo mělo svého vítěze, protože sportovci soutěžili mezi s sebou v týmu. Bylo tudíž hned několik prvních, druhých i třetích míst, ale to neznamená, že by byli soutěžící nějak zvýhodněni. Byl vyhlášen nejlepší sportovec v rámci celé olympiády i nejlepší tým a všechno probíhalo jako regulérní olympiáda. Vítězové dostali medaile, poraženým zůstali skvělé zážitky a vzpomínky, a to bývá mnohdy lepší než hmotný předmět. Někteří si za tu chvíli nalezli nové přátele.

Dovolím si mluvit za všechny – pro všechny z nás to byla příjemná zkušenost, nasmáli jsme se a maximálně si tento den užili. Někteří se dokonce i zasnoubili. Hlavně jsme naprosto zapomněli na stres z učení a veškeré každodenní problémy, které jsou většinou absolutně nedůležité.

Já si osobně uvědomila, jak člověk může být uvolněný a šťastný, když pořád něco neřeší a tak trochu jsem všem záviděla a navíc je velice obdivuji. Dokážou si život užít na maximum a radují se z maličkosti, nic neřeší a neznají přetvářku. To jim můžeme jen závidět. Žijí život takový jaký je.

Kateřina Čajanková, 3.A

TŘEBOVICKÁ OLYMPIÁDA očima Štěpána Peňáze ze 3.A 

„Ve stacionáři se mi velice líbilo, chovanci byli velice přátelští a družní. Jedna slečna si mne chtěla vzít za manžela.“

Štěpán Pěnáz, 3.A