Olympiáda lidských práv - finále

Cílem bylo vyplnit online dotazník s otázkami zaměřenými na znalost lidsko-právní problematiky a následně napsat krátkou esej na zadané téma. Do celostátního kola postoupili 3 studenti oktávy B – Petr Januschka, Dominik Vontor a Daniel Zapletal a 2 studenti oktávy A – Pavla Vavrečková a Jakob Hrabica, kteří pojedou naší školu reprezentovat do Prahy 25. 11. 2013. Budou na ně čekat workshopy pořádané organizací Amnesty International a následně opět psaní a obhajoba eseje na zadané téma.
Studentům blahopřejeme a přejeme hodně úspěchu v celostátním kole.

Ukázka eseje ze školního kola:
Téma: Můžou revoluce v afrických zemích dopomoct k demokracii?
Dle mého názoru, který vychází z faktů, je to sice možné, leč velice obtížné. Problémem je to, že v zemích severní Afriky je velký vliv Islámu, který odporuje klasickému demokratickému způsobu vlády. Řekl bych, že celková nátura tamního obyvatelstva nekorespenduje stejnou měrou jako nátura člověka západního, tj. jejího naivního pomyslného vzoru. V dnešní době vidíme snahy o svržení režimů ve většině severoafrických zemích, avšak "revolucináři", kteří se pouze na oko snaží prosadit demokratické principy, ve výsledku konají stejná "zvěrstva" jako jejich předchůdci. Dle mého etického pohledu na řešení problémů, které se této svízelné situace týkají, považuji za zcela nemístné používat násilí či jiných donucovacích prostředků k prosazení demokratických cílů země. Vzpomeňme např. Gándího, který dokázal Indii osvobodit od nadvlády Britského impéria ryze nenásilnou cestou. Našla-li by se podobná persona stejného charakteru, která by se svými vlastnostmi dokázala postavit nadvládě, a nejednalo-li by se o rádoby osvětu, které jsou západoafrické země plny, cesta k demokracii by byla sice jen začátek dlouhé odysseie, avšak pravděpodobně dokonalou eventualitou západoafrické novovlády. Do jisté míry se paralelně odráží osud těchto zemí taktéž v Afgánistánu a Iráku, neboť citát Friedricha Schillera, že "dějiny jsou světovým soudem", dostává svého slova nyní aktuálněji než kdy předtím.

Autoři : Dominik Vontor, Daniel Zapletal (oktáva B)

 Když jsme se jednou v rámci společenskovědního semináře zúčastnili prvního kola Olympiády lidských práv, ani nás nenapadlo, že bychom mohli v silné konkurenci postoupit do celorepublikového kola. O to větší překvapením však bylo, když nám na začátku listopadu došel informační e-mail o postupu s upřesňujícími informacemi. A tak jsme se, čtyři postupující finalisté z naší školy, vydali dne 25. 11. reprezentovat nejen sami sebe, ale především naši školu. Finálové kolo se konalo v Praze, v hlavním sále Magistrátu. Již po příjezdu se nás organizátoři ujali, nabídli nám lehké občerstvení a usadili nás. Po krátkém úvodním slovu se přešlo již rovnou na věc – náplní finálového kola bylo napsat esej na jedno z šesti nabízených témat z lidsko-právní oblasti, na kterou měla padesátka finalistů časový limit dvě hodiny.

Po dopsání esejí následoval blok zajímavých přednášek. Jako první byla přednáška o společnosti UNICEF, druhá o studentské organizaci PUSA. Poté následovala pauza na oběd. Mezitím již asi deset porotců, mezi kterými byl například Mark Martin (ředitel Amnesty Internacional) nebo Jaroslav Vondráček, opravovali naše eseje a vybírali těch deset nejlepších, které následně po přestávce vyhlásili. Do nejlepší desítky jsme se z naší školy dostali hned dva a byl nám dán prostor k obhajobě našich esejí před porotou. Obhajoba trvala přibližně 10 minut a naším úkolem bylo shrnout zásadní body naší eseje a odpovědět na otázky porotců. Podle výsledků obhajoby se pak sestavilo konečné pořadí. Velmi nás překvapilo, že jsme se oba, tedy já a Petr Januschka, probojovali do finálové pětice, a to konkrétně Petr na krásné 4. místo a já na místo bronzové.

Pavla Vavrečková
 

Finálové kolo olympiády lidských práv 2013

autorka: Pavla Vavrečková, oktáva A
téma: 4. V různých státech Evropy a světa se legalizuje eutanazie, přičemž je současně v těchto státech (např. Švýcarsko, Holandsko) ústavně chráněno právo na život. Nejsou tato dvě práva v rozporu, nebo vnímáte danou problematiku jinak?

V dnešní společnosti se stala problematika eutanazie velmi ožehavým tématem. Dnes a denně se dozvídáme o tom, jak ta či která vláda zvažuje legalizaci eutanazie, nebo naopak se staví vehementně proti ní. Myslím, že nemůžeme jednoznačně říci, který postoj je ten správný, nad čím se ale můžeme zamyslet je to, zdali se legalizování eutanazie nedostává do konfliktu s jinými lidskými právy hluboce zakořeněnými v ústavách různých zemí.

V problému eutanazie stojí proti sobě dva neslučitelné protiklady - život a smrt. Vzájemně koexistovat nemohou, avšak otázkou zůstává, přísluší-li nám právo rozhodovat o tom, zdali žít budeme, nebo nikoliv.

V první řadě bychom se měli zamyslet nad tím, proč stále přibývá lidí, kteří by rádi ukončili svůj život nenásilnou cestou. Je to snad nějaký nový celosvětový trend? Nemyslím si. Příčiny této zvýšené ‚poptávky‘ mohou být různého druhu. Musíme si uvědomit, že v mnohých koutech světa populace stárne a lidé se díky pokroku medicíny dožívají čím dál delšího věku. Ovšem nezáleží jen na délce lidského života, ale především na jeho kvalitě. Pokud senior dožívá sám, daleko od své rodiny, opuštěný a často i nemocný, nemůžeme se divit, že se mu do mysli vkrádají myšlenky na smrt, která se nezvratně blíží. Z takového života se poté stává pouhé čekání na konec, a proto není divu, že se najdou i lidé, kteří svůj život chtějí ukončit předčasně. Smířili se již vším, co se v jejich životě stalo, a jsou připraveni odejít.

Druhá situace nastává v případě, že člověk toužící po eutanazii je člověk dlouhodobě nemocný, mnohdy upoutaný na lůžko a plně závislý na pomoci druhých. Měli bychom tomuto člověku znemožnit jeho odchod a prodlužovat jeho trápení, i když si sám přeje odejít na věčnost? Při řešení této otázky se pohybujeme na velmi tenkém ledě. Vždyť zcela jistě se najde množství lidí, pro které je život darem, který nelze odmítnout, a pro které je nepřípustné, aby člověk rozhodoval o tom, zdali bude, nebo nebude žít. I tento postoj je zcela pochopitelný a oprávněný. Naším domovem je Evropa, která je již po staletí postavena na křesťanské tradici, a proto je samozřejmé, že mnozí lidé budou považovat eutanazii za špatnou věc. Je v nich až příliš hluboce zakořeněna myšlenka sebevraždy jako hříchu.

Je ovšem potřeba zabývat se tímto morálním problémem, tedy možností volby mezi životem a smrtí, i na právním poli. Jsou známy případy zemí, které již přijaly a legalizovaly eutanazii jako řešení pro lidi na prahu života a smrti. Zajímavým faktem ale je, že právě v ústavách těchto zemí je pevně zakomponováno právo na život, které by nemělo být nikomu bez výjimky odepřeno. Ptáme se tak, jak je možné, že spolu tato dvě občanská práva mohou fungovat, když jsou si přímými protiklady. Řešení je nasnadě. Důležité je jen povšimnout si nenápadného, avšak zásadního slova. Slova ‚právo‘. Nikde není psáno, že lidé mají povinnost žít. Ne, mají pouze právo na život. A to buď mohou využít, nebo se ho mohou vzdát. Nikdo by do jejich volby neměl zasahovat, ale neměla by jim být upírána. A pokud se rozhodnou, že se jejich život proměnil v pouhé čekání na smrt a že již nemá cenu déle žít, proč by pro ně nemělo být legální vzdát se svého, i když nejzákladnějšího, práva?

Problém ovšem nastává v případě, když člověk, kterého by se eutanazie mohla potencionálně týkat, již není ve stavu rozhodovat. Mluvíme teď o lidech, kteří jsou dlouhodobě, mnohdy i několik let, v kómatu a kterým lékaři dávají jen minimální šance na probuzení. Mohli bychom i v tomto případě mluvit o jejich právu na dobrovolné ukončení života? Jelikož nejsou ve stavu, kdy by o sobě samých mohli rozhodovat, musí to za ně udělat někdo jiný. A tohle už by, podle mého názoru, bylo z jejich strany hrubé porušení základního práva na život nemocného.

Jak jsem již několikrát podotkla, řešení této otázky je velmi sporné. Lidé by měli mít možnost vzdát se svého jedinečného práva na život, pokud to uznají za vhodné a pokud je to jejich vlastní, dobře rozvážené rozhodnutí. Avšak nemyslím si, že je morální rozhodovat o životě ostatních, a už vůbec ne, že by to mělo být zákonné. Právo na život by mělo být ctěno jako jeden ze základních pilířů Listiny základních práv a svobod občana a mělo by se důsledně hlídat jeho dodržování, ovšem lidem by neměla být odepírána možnost volby, zvláště v takovéto zásadní otázce.



https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/1463137_321626427976194_1588857285_n.jpg

https://scontent-a-vie.xx.fbcdn.net/hphotos-prn2/969273_321626414642862_1749842614_n.jpg