Čtvrteční pozdní odpoledne 6. 12. 2007 strávili mnozí, jež spojuje Gymnázium Olgy Havlové, v útulném prostředí ostravského klubu Atlantik. Nalákal je poněkud riskantní experiment na poli divadelním, totiž pokus propojit trojici autonomních jevištních kusů v celistvé drama o třech jednáních. Tato divadelní freska tak zahrnovala na třicet účinkujících, několik scénáristů, a dokonce i režisérů. Tento pokus však nejen, že skončil úspěchem a ovacemi publika, kterým Atlantik doslova přetékal (beznadějně vyprodáno), ale ukázalo se, že v případě potřeby panuje v celém gigantickém ensemblu geniální souhra. Nic nevadilo prostorové omezení (příchod na jeviště totálně ucpán stojícími diváky, na něž už se nedostávala místa), celé představení se odvíjelo dynamicky a plynule. O samotné hře nejlépe vypovídá komentář, kterým diváctvo obdařovala konferenciérka Veronika Špornová, a který zde přikládáme…
Vážení přátelé,
drama, do jehož pohlcujícího víru budete za okamžik vtaženi, je riskantním, avšak ve výsledku zázračně harmonickým spojením několika divadelních přístupů, několika osobitých poetik. Málokdy se stane, že by za jediným celistvým divadelním kusem stálo TOLIKO scénáristů, a dokonce i režisérů.
Aby mezi těmito všemi uměleckými osobnostmi nedocházelo k přílišným sporům, které by dramatu pouze uškodily, bylo nutno zvolit personu zastřešující. Tímto režisérem režisérů dnešního večera se samozval Lukáš Bárta. A to proto, že jej v tomto navýsost ješitném, těžko zargumentovatelném činu nikdo nepředešel…
Divadelní hra, kterou dnes zhlédnete, nabízí divákovi tři na první pohled autonomní akty. Mezi nimi však existují dokonale komponované souvislosti, ocelové struny významů, které jednotlivá dějství pevně spojují. Vnímavý divák s průměrnou inteligencí je nemůže přehlédnout.
Tvůrci tohoto dramatu (jež disponuje tak zdlouhavým názvem, že se nebudu unavovat jeho recitací), přesto chtějí svým milým hostům vyjít maximálně vstříc. Proto před každé dějství předsouváme detailní analýzu, v níž diváka připravíme na to, co vzápětí uvidí, a zbavíme ho zbytečného rozrušování, vyplývajícího z jinak snad překvapivých momentů…