Na konferenci v německém Heppenheimu jsme slavili úspěch!

 

Brzkého středečního rána 24. dubna vyrazila naše osádka - pan farář, šestice septimánů a já - od bran gymnázia napříč republikou k Rozvadovu a přes Bavorsko dálnicemi do Hessenska. Ani děsivé zácpy nedokázaly zkalit skvělou cestovatelskou náladu plnou očekávání, navíc kořeněnou nácviky písní všeho druhu pro avizovaná pěvecká vystoupení během konference. Nakrátko jsme se zastavili v historickém a věhlasnou univerzitou proslaveném městě Heidelbergu a navečer šťastně dorazili do cíle, do vinařského města Heppenheimu. Starobylé historické centrum s domy z hrázděného zdiva, nad městem hrad Starkenburg, dům filosofa Martina Bubera, to vše čekalo v dalších dnech na postupné objevování... Po příjezdu nás velmi srdečně přivítal hlavní organizátor Herr Schmiedbach, představil nám krásný objekt vzdělávacího centra Haus am Maiberg, který se stal na pět dní naším novým domovem, a pozval nás na společnou večeři, při které jsme se všichni představili, seznámili a dozvěděli se podrobnosti o progamu dnů příštích.

 

Ve čtvrtek ráno jsme cestovali do nedalekého města Bensheimu, prošli jsme jeho historické jádro v doprovodu vedoucí místní charitativní organizace a dopoledne jsme pak trávili především ve škole jazyků pro cizince (většinou současné uprchlíky). Zúčastnili jsme se přímo výuky, studenti pracovali na úkolech se žáky ve věku jejich rodičů, kteří pocházeli z Afghánistánu, Sýrie, Kazachstánu, Pákistánu či Švédska. Měli tak možnost si vzájemně promluvit a přemýšlet spolu s pracovnicemi azylových institucí nad formami integrace cizinců do německé společnosti i o problémech, které logicky přináší. Studenti oceňovali klid, rozvahu a lidský přístup, který z nich vyzařoval. Především v kontrastu s atmosférou v naší zemi, kde takto vážný dlouholetý problém s obrovskými počty imigrantů nemáme, ale často veřejnou debatu na toto téma ovládá hysterický či dokonce nenávistný tón. Na oběd jsme pak byli pozváni k panu Schmiedbachovi domů! Vařila jeho paní Helena, vše bylo skvělé, včetně dezertu, zahradního posezení a závěru, který k velké radosti hostitelů obstaral hrou na piáno Pavel Pískovský. A tak se domem našich hostitelů nesly melodie skladeb Bugatti step a Malé noční hudby. Odpoledne nás pak vzali Schmiedbachovi na návštěvu vinařství Spindler v Mölsheimu (rodinná tradice sahá až do Špindlerova mlýna...). V doprovodu majitelky jsme prošli vinice, nakoukli do starobylých budov na zařízení pro jednotlivé fáze výroby i expedice a pak se v malebné zahradě kochali krásnými výhledy, chutěmi vinných moštů a révových odrůd typických pro Porýní. Závěr opět na přání německých přátel obstaral zpěv písní národních... Povečeřeli jsme zase v Maibergu a večer trávili u Krycích jmen, deskové hry vyvolávající nečekané jazykové spojnice i salvy smíchu.

 

Pátek se odvíjel zcela v kulturním a poznávacím rytmu. V dešti jsme se dopravili do Mohuče (Mainz) a procházku historickým městem jsme zahájili nezapomenutelným zážitkem. V kostele sv. Štěpána, který byl roku 1945 bombardován, vyhořel a obnoven byl až v poválečných desetiletích, jsme obdivovali vitráže světoznámého malíře Marka Chagalla. Pak jsme sestoupili na náměstí s věhlasným románským dómem, sochou Guttenbergovou, prošli městský trh a vypravili se na oběd v rybí restauraci, na který nás pan Schmiedbach opět pozval. Odpoledne jsme pak trávili v dalším významném historickém městě, ve Wormsu. Opět jsme navštívili románský dóm, prohlídli jsme si jej  v doprovodu místního probošta, který nás vzal dokonce nahoru k varhanám, kam se běžně nechodí. A Pavel nezklamal ani tady, vytáhnul z batohu noty, připravil si celé spektrum rejstříků na nástroji a zahrál Bachovu Toccatu! Sklidil nahoře i dole v chrámu zasloužený potlesk. Poté jsme se odebrali na jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Evropě, náhrobky jsme však viděli jen na dálku přes plot. Byly zrovna svátky pesach a hřbitov byl toho dne pro návštěvníky a zvídavce uzavřen. V rychlé improvizaci jsme tedy využili zbrusu novou "apku" v učitelském mobilu, osedlali sdílená kola Nextbike a vyrazili na spanilou jízdu městem do bývalé židovské čtvrti. Po dobrodružném kličkování uličkami dojeli singl i tandem bicyklisté ke svému cíli! Prohlédli jsme si cihlovou dvoulodní synagogu a vyrazili kvaltem zpátky k autu. A zase večerní povídání na Maibegu, po kterém následovalo ladění přednášky na další den.

 

V sobotu ráno jsme za deště vyšplhali vinicemi na hrad Starkenburg nad Heppenheimem, prošli staré město a v jedenáct jsme se již účastnili vernisáže fotografií ukrajinské fotografky z bojů u Luhansku v našem vzdělávacím centru. Po procházce výstavou jsme ve městě při vskutku pracovním obědě v místní restauraci doladili překlady a prezentaci. Samotná konference byla zahájena ve dvě hodiny projevem pana Schmiedbacha, po kterém následovalo naše vystoupení na téma „Tábor Hanke v Ostravě a jeho současné připomínání“. Přednáška vzbudila silný ohlas v publiku, jehož naprostou většinu tvořili starší lidé, kteří měli české kořeny a na Čechy, Moravu a Slezsko dodnes s pohnutím vzpomínají. Dlouho jsme odpovídali na dotazy a během následné přestávky na kávu jsme se seznámili s naším rodákem z Moravské Ostravy, panem Franzem Grussem. Ten se narodil v roce 1931, bydlel na Nádražní ulici nedalako Hanke lágru a byl jako mladík odsunut Rudými gardami do Polska a následně do Německa. Následovala přednáška "Čeští a moravští bratři jako stavitelé mostů v Evropě" evangelické farářky Birgit Hamrisch z Frankfurtu a pak ekumenická bohoslužba v místní kapli. Po večeři pak vystoupil farář Jan Larisch a uvedl své téma "Pomocný biskup pan Josef Schinzel - zástupce Němců na severní Moravě - Slezsko v první polovině 20. století - jeho význam pro současnost".

 

Nedělní program zahájila ranní mše v kapli a po ní přednášky "Život národnostních menšin v dnešní ČR" Lenky Kopživové z Česko-německého fondu budoucnosti a "Rodinná paměť vysídlených osob žijících v Německu a těch, kteří zůstali doma v Čechách - projekt univerzity v Brně" Jany Noskové. Posledním bodem programu bylo opět naše vystoupení „Jak se učí o odsunu / vyhnání / vysídlení Němců v současné ČR?“ Představil jsem výukové materiály k tématu, které jsme s kolegou Jiřím Sovadinou vytvářeli během uplynulého desetiletí pro výukový portál Moderní dějiny.cz. Setkání uzavřel procítěným shrnutím pan Schmiedbach. Vyjádřil naději, že se v Maibergu v Heppenheimu opět za rok setkáme. A pak už následovalo dojemné loučení a tentokráte poklidná cesta domů bez vážnějších nástrah a nepříjemných překvapení...

 

Poděkování patří předvším panu Schmiedbachovi za péči a starost, panu faráři Janu Larischovi za vstřícnost a laskavost, studentům za překládání doma i v Německu a Janě Kocourkové za revizi studentských překladů a kompletní přetlumočení textu druhé přednášky.

 

Petr Šimíček

 

 

Jan Michálek 

 

Pavel Pískovský

 

Vilém Honysz

 

Kateřina Dostálová

 

Daniela Němcová

 

Anetta Grögerová