Mezinárodní konference k poctě laureáta Ceny Václava Havla za lidská práva 2018

Ocenění je od roku 2013 každoročně udělováno Parlamentním shromážděním Rady Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77. Cílem je vyzdvihnout a odměnit mimořádný počin v oblasti ochrany lidských práv v Evropě a mimo ni. Laureáta ceny vybírá sedmičlenná mezinárodní porota v čele s prezidentem Parlamentního shromáždění na základě nominací. Laureátem pro letošní rok se stal Oyub Titiev, významný obhájce lidských práv a vedoucí kanceláře Centra a památníku lidských práv Čečensku v Grozném, bohužel si cenu osobně převzít nemohl, protože je od ledna 2018 ve vazbě.

Konferenci zahájil Michael Žantovský, který je současným ředitelem knihovny Václava Havla, mimo jiné patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, byl tiskovým mluvčím prezidenta Václava Havla a zastával také post velvyslance ve Spojených státech amerických, v Izraeli a ve Spojeném království. Ve své řeči kritizoval západní politiky, kteří podporují nedemokratické režimy a mají přátelské vztahy s autoritářskými vůdci. Už samotné zahájení bylo z mého pohledu velice emotivní, a to byl teprve začátek. Úvodní slovo poté patřilo Šimonu Pánkovi, jenž je spoluzakladatelem a ředitelem společnosti Člověk v tísni.

První části konference byla diskuze s finalisty Ceny Václava Havla za lidská práva.

Prvním hostem byl Adam Rajab, syn Nabeela Rajaba, který je významným obhájcem demokracie a lidských práv v Bahrajnu, bohužel je v současné době za „nevhodný“ příspěvek na twitteru od roku 2016 držen ve vazbě. Adam Rajab hovořil o svých vzpomínkách na svého otce, o tom, proč nikdy nebude mlčet a bude bojovat za svobodu a lidská práva. Dle jeho slov je bohatství Bahrajnu, pocházející především z těžby ropy, tím největším problémem, který ovlivňuje život místních obyvatel a způsobuje onu absenci základních lidských práv.

Ve svém projevu zmínil, že má obavy z toho, co bude následovat po jeho návratu do rodné země, jelikož při letu do České republiky zažil komplikace a uvedl, že se bojí, že bude stíhán za svá slova. Přesto nezůstal mlčet. Druhým hostem byla Rosa María Payá Acevedová, lidskoprávní aktivistka, zaměřená na posilování mezinárodní solidarity s Kubou. Usiluje o spravedlivé vyřešení vraždy svého otce Oswalda Paya, který byl nominován na Nobelovu cenu za mír. Posledním hostem tohoto panelu, který byl moderovaný Michaelem Žantovským, byl Alexander Cherkasov, blízký přítel uvězněného letošního laureáta Oyuby Titieva. Pan Cherkasov se hned na začátku omluvil za svou angličtinu, která ale nebyla prvkem, jenž by kazil pocity, které jeho řeč vyvolala. 

Druhá část konference s názvem Zlo kolem nás, byla moderovaná Terezou Engelovou, novinářkou a dokumentaristkou, která se více než 15 let věnuje tématům spojeným s rozvojovým světem a krizovými oblastmi. Mimo jiné je reportérkou investigativního webu Hlidacipes.org. Jejími hosty byly tři velice silné, inspirativní ženy. Edipcia Juliana Dubón Castrová, obhájkyně demokracie a ženských práv v Nikaragui, mluvila o tom, jak je důležité zajímat se o politiku a být aktivní, jak jen nejvíc to jde. Druhou ženou byla Mahienour El-Massryová, právnička a politická aktivistka v oblasti lidských práv pocházející z Egypta. Tato žena byl již třikrát vězněna, získala mezinárodní cenu lidských práv a nabádala nás, návštěvníky konference, abychom se zajímali o to, komu ve volbách dáváme svůj hlas, komu svěřujemedo rukou osud našeho národa a koho námi vybraní politici dále podporují. Poslední ženoutéto diskuze byla turecká advokátka a aktivistka ženských hnutí Hülya Gülbaharová, která se zabývala znovunastoleným omezováním lidských práv a degradací ženské role v Turecku.

Poslední částí konference byla diskuze s názvem Zlo mezi námi, jež byla pod taktovkou Jakuba Železného, kterého můžeme znát ze zpravodajství České televize, kde moderuje Události a Události, komentáře. Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Palackého a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jeho hosty byli čtyři významní muži, odborníci ve svém oboru. Nejstarším z nich byl Adam Michnik, vážený polský historik a šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza, dále autor řady knih a bývalý poslanec parlamentu.

Jedním ze společných témat této poslední diskuze byla média a jejich nejgeniálnější „uživatel“, za kterého byl označen současný ruský prezident. Dalším mužem této diskuze byl maďarský politik, člen výkonné rady progresivní středově politické strany Momentum, Dániel Berg, který hovořil mimo jiné o rizicích celosvětového fenoménu, kterým je bezpochyby v dnešní době populismus. Předposledním hostem byl náš „bratr“, Juraj Šeliga, slovenský právník, občanský aktivista a spoluzakladatel shromáždění Za slušné Slovensko, které usiluje o vyšetření vraždy Jana Kuciaka a jeho přítelkyně. Pan Šeliga nemluvil jen o této tragické situaci, která má dopad nejen na slovenskou politiku a média, ale na média a práci novinářů minimálně v celé Evropě. Posledním hostem, pomyslnou „třešničkou na dortu“, byl Erik Tabery, český novinář a šéfredaktor deníku Respekt. Je autorem knih Vládneme, nerušit a Opuštěná společnost. Erik Tabery hovořil o současné politické situaci v naší republice, o populismu a celkově o zlu mezi námi.

Tato konference byla stejně vyčerpávající jako sepsání tohoto článku, protože nejsem schopná přenést na „papír“ všechny myšlenky, které se mi během a po konferenci honily hlavou.

Myslím si, že budu hovořit za všechny, když řeknu, že tato konference byla úplně jiná než všechny přednášky, které jsme, například díky našemu gymnáziu, zažili. Na mě osobně nejvíce působila kulturní rozmanitost hostů, která je však nerozdělovala, protože problémy týkající se lidských práv, je spojovaly. Obdivuji všechny zúčastněné, že neztratili sílu, odvahu a stále bojují o to, aby svět byl lepším místem pro všechny. 

 

Karolína Lazarová, oktáva B

zdroj: https://www.vaclavhavel.cz/cs/cena-vaclava-havla