Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy

Byl jsem velmi překvapen a potěšen, když se na mě česká Obec spisovatelů obrátila s nabídkou reprezentovat současnou domácí literární scénu na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy, který se uskutečnil na pražském Výstavišti ve dnech 14. - 17. května 2009. S čistým svědomím prohlašuji, že hřebínek mi tím nikterak nenarostl a že jsem jel do Prahy s naprosto nulovým očekáváním – tedy pokud jde o možnosti osobního zviditelnění. Nedá se totiž předpokládat, že by v hlavním městě kdosi tušil o literárních aktivitách ostravského autora, i kdyby byl kdoví jak mediálně proslavený - což já pochopitelně nejsem. Dnes mohu s politováním konstatovat, že návštěvníci veletrhu neprojevovali přílišný zájem ani o tvorbu vyložených literárních celebrit, jako jsou Jiří Žáček, Jan Vodňanský či Jiří Stránský. Seděl jsem tam ve své "hvězdné třičtvrtěhodince" vedle nich, všichni v jedné řadě jako na nějakém soudním tribunálu - a lidé si nás fotografovali, aniž by se odvážili přistoupit blíž a vzít si do rukou některou naši knížku. Největší úspěch slavil Jiří Žáček, za ním přišla snad pětice lidí, v rukou staré sbírky a slabikáře, aby se jim básník podepsal...

Strávil jsem na veletrhu zhruba pět hodin, většinu času jsem se prodíral labyrintem stánků, za nimiž se prodejci snažili, seč mohli, upoutat na sebe pozornost návštěvníků a přilákat je k sobě. Hlasy zesílené mikrofonem, linoucí se ze všech stran a mísící se v rušivý guláš (chudáka Ludvíka Vaculíka nebylo vůbec slyšet, protože jakýsi konkurent odvedle vyřvával do mikrofonu mnohem agresivněji). Všude spousta lidí, pobíhajících dětí s čerstvě nakoupenými komixy v rukou, mezi nimi proplouval skladatel Petr Hapka s nějakým tím svým čtyřnohým miláčkem na šňůře. Bylo mi ho líto - toho psa. A za stánkem s trojmístným číslem se zatím potil Zdeněk Svěrák, protože fronta žadatelů o autogram zatáčela za roh, kam nedohlédl, a jemu se z toho evidentně mlžily oči.

Jsem za tu zkušenost každopádně vděčný. Stejně jako za skutečnost, že knize je dnes ještě věnována pozornost takového rozsahu a významu. Ale zároveň jsem cosi vytratil. Pocit, že kniha je artefakt, předmět hodný úcty, zklidnění a ticha. Tady jsem zažíval nemilosrdný souboj prodejců a nakladatelů s knihami jako atraktivním, barevným zbožím, které je nutno udat co nejrychleji a v co největším množství. To ale není žádná novinka - takže k tomu "vytracení" vlastně muselo dojít už dávno.

Lukáš Bárta