V neděli 30. ledna se okolo sedmé hodiny ranní na parkovišti naproti divadla Petra Bezruče shromáždilo něco málo přes 60 studentů naší školy. Letos stejně jako každý rok měly před sebou třídy prvních ročníků a kvint pětidenní lyžařský kurz. Tento rok se však jelo do lyžařského střediska Saalbach v rakouských Alpách.
Po komplikacích s nedostatečným prostorem pro naše zavazadla jsme mohli konečně vyrazit. Cesta trvala asi 11 hodin, ale v dvoupatrovém autobuse nám utíkala rychle. Do Saalbachu jsme dorazili ve večerních hodinách. K našemu hotelu vedla od autobusu asi 25minutová cesta pěšky do kopce. Hotel totiž ležel přímo u sjezdovky. V tu chvíli mnozí z nás nebyli sice dvakrát nadšení, ale rozhodně se to vyplatilo do dalších dnů, kdy jsme si jen u chaty nasadili lyže a mohli sjet po sjezdovce rovnou k vleku.
V hotelu nám každé ráno připravili skvělou snídani a také malou svačinku na poledne. Večeře byla vždy o třech chodech: polévka, hlavní jídlo a dezert. Všichni jsme byli překvapeni, jak nám chutná. Na každý večer nám Ashley Ward a Ota Kaňok nachystali program v podobě společenských her či filmového promítání.
První den bylo hlavním úkolem rozdělit podle úrovně schopností jak lyžaře, tak i snowboardisty. Myslím si, že jednotlivé skupinky skvěle fungovaly a problém větších rozměrů nenastal. Pokud opominu pár lehkých úrazů nebo rozervané lyžařské kalhoty, tak k žádným vážným újmám na zdraví naštěstí nedošlo a všichni se vrátili domů celí a zdraví. Co se týče počasí, tak to nás velmi příjemně překvapilo, protože sluníčko svítilo po dobu všech čtyř dnů a také bylo na horské podmínky velmi teplo. Sjezdovky všech obtížností byly poloprázdné, upravené a oproti těm českým neuvěřitelně dlouhé. Přestože patří skiareál Saalbach k jednomu z největších v Rakousku, dokázali jsme jej projet celý.
Lyžák utekl neskutečně rychle a než jsme se nadáli, seděli jsme zase v autobuse a jeli zpátky domů. Tentokrát s novými zážitky a se vzpomínkami, na které určitě jen tak každý nezapomene.
Tereza Bednářová, kvinta A