Literární seminář v třebovickém ateliéru

Hostitel po milém přivítání na prostranství před ateliérem zpravil strudenty o historii třebovického panství a zámku (který byl bohužel na začátku 60. let stržen), o bohulibých záměrech zámecké paní Marie Stony, o vzácných hostech z řad rakouských myslitelů či spisovatelů a rovněž o uměleckých "salónech", které pořádala. Po čase se věnoval osobnosti její dcery, Heleně Scholzové- Železné, pro níž byl v areálu zámecké zahrady vystavěn sochařský ateliér, ve kterém Jakub pracuje dones. Vyprávěl studentům o jejím osudu, tvorbě, intimním přátelství s T.G.M., ale také o nedávné návštěvě jejího hrobu v Římě, odkud si přivezl do ateliéru snítky rostlin, které zde zasadil. Zdá se, že úspěšně zakořenily a propojují tak symbolicky obě vzdálená místa.
V ateliéru pak seminaristům odhalil osudy domu po válce, kdy jej musela paní Helena opustit, objekt byl využíván dokonce jako sýpka (!), nakonec jej dostal do užívání známý ostravský sochař, který se svými sochami a reliéfy v centru Ostravy proslavil už v meziválečné době, Augustin Handzel. Je milou hrou osudu, že na jeho hrobě je od loňského června instalováno díky zájmu Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu umělecké dílo Zastavený pohyb sochaře Jana Šnébergera, který právě v tomto ateliéru s Jakubem Gajdou v současnosti spolupracuje. Výklad současného pana domácího se pak stočil k jeho otci, známému ostravskému sochaři, Vladislavu Gajdovi, který získal ateliér po Handzelově smrti do užívání. Vyprávěl o jeho studiích, sochařských pracích se sociální tematikou i těch pozdějších abstraktních, o jeho cestování a zahraničních inspiracích a na velkoformátových fotografiích Petra Sikuly na stěnách velkého ateliéru demonstroval konkrétní tátovy realizace ve veřejném prostoru.
Závěr návštěvy již ve vytopeném malém ateliéru patřil Jakubovým výkladům na téma restaurování starých sochařských děl, kterému se od studií právě v třebovickém ateliéru věnuje. Studenti viděli naživo několik rozpracovaných děl, seznámili se s odbornými zprávami a viděli tak stav památek "před" a "po" restaurátorském zásahu.

Jakubovi patří dík za vyčerpávající výklad, přátelské přijetí, vytopený ateliér, čaje dvou barev a skvělé cukroví!

Petr Šimíček

Krátké medailony všech sochařů spjatých s tímto magickým místem:

Helena Scholzová - Železná (16.8.1882 v Chropyni - 18.2.1974 v Římě) 
Studovala sochařství u prof.Fritze Heinemanna v Berlíně a u prof. Charlese van der Stappena v Bruselu 1896-1901.Pracovala a studovala také též v Paříži, Florencii a Římě. Po roce 1914 se přesídlila do Vídně a po sňatku se roku 1922 trvale usadila v Římě. Roku 1930 vedla americký kurz folkloristického kreslení, malování a plastiky. Umělecky vycházela z realismu, orientovala se zejména na portrét. Například portrétovala členy habsburské rodiny a též T.G.Masaryka. Věnovala se též drobné figurální plastice a po roce 1907 též monumentální plastice. Postupně opouštěla akademizující sochařství k symbolistně laděné tvorbě, blízká ji byla i sociální tématika. Její tvůrčí filozofie byla blízká generaci Osmy. Po roce 1945 se věnovala pedagogické činnosti ve své škole sochařství, kterou vedla až do konce života. Byla členkou Sdružení výtvarných umělců slezských v Opavě a zúčastňovala se společných výstav. Zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Ostravě a jinde. Vystavovala roku 1912 v Ostravě, 1913 v Opavě, 1915 ve Vídni, 1921 ve Florencii, 1932 v Římě, 1934 v Paříži. Více informací a fotografie najdete ZDE

Augustin Handzel (7.6.1886 Moravská Ostrava – 26.10.1952 Jablunkov)
V době pražských studií se setkával s ostravským sochařem Vojtěchem Sapíkem. Jeho tvorba se vyvíjela postupně od drobných štukatérských prací až po vynikající sochařská díla zdobící ostravskou architekturu. Ovlivněn byl kubismem a českým sociálním uměním. K motivům jeho tvorby patřili horníci (např. výzdoba bočního průčelí bývalého Hornického domu, dnešní Palác Elektra, z roku 1926), ženy, děti, starci nebo obyčejní lidé i významné osbonosti. Jeho dílo čítá více než sto plastik, soch, reliéfů a portrétů. Některé z nich zdobí ostravské budovy, jiné jsou zastoupeny v galerijních sbírkách v Ostravě, Olomouci, Brně i sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě. Více informací a fotografie najdete ZDE

Vladislav Gajda (17.7.1925 Moravská Ostrava – 4.1.2010 Ostrava)
Studoval nejprve na sochařsko-kamenické škole v Hořicích a později na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Jana Laudy. Ve své tvorbě se věnoval zprvu figurální tvorbě, ale po návštěvě Velké Británie v první polovině šedesátých let minulého století ho inspiroval Henry Moore, takže svůj výrazový rejstřík obohatil o pozoruhodná nefigurální díla. Vedle sociálních motivů – Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku – se sochař věnoval poetickým realizacím, k nimž patřily opusy Volnost květům, Stužkonoska modrá, vznikla i další velmi zajímavá díla. Více informací a fotografie najdete ZDE

O práci sochaře a restaurátora Jakuba Gajdy se dozvíte více na jeho webu www.jakub-gajda.com