Také v letošním školním roce měli studenti nejvyšších ročníků možnost navštívit naše hlavní město a vychutnat jeho nezaměnitelnou atmosféru, která je sice v dnešní době poněkud „pochroumaná“ všudypřítomným turismem, přesto si však Praha dosud statečně zachovává svého podmanivého genia loci, jemuž jsme letos ochotně podlehli i my.
A tak se studenti oktávy B v našem doprovodu proplétali záplavami cizinců a zkoušeli mezi zářivými světly pražského „lunaparku“ objevit cosi z původního kouzla staleté historie. Myslím, že se to podařilo.
V neděli 10. 9. 2006 jsme se úspěšně ubytovali na žižkovských vysokoškolských kolejích a odpoledne věnovali první aklimatizační procházce Starým městem pražským. Energeticky nejnáročnějším pak byl následující den, kdy jsme hned ráno po probuzení zamířili metrem na stanici Hradčanská a celé dopoledne strávili prohlídkou Pražského hradu. A pak následoval příjemný sestup Malou Stranou po slavné Nerudově ulici, návštěva Chrámu sv. Mikuláše, Kampy, Karlova mostu, až jsme se znovu ocitli na Starém městě a zavítali do Židovského muzea. Chválím tímto studenty, kteří neváhali zaplatit vysoké vstupné a se zájmem navštívili všechny čtyři synagogy, včetně starého židovského hřbitova.
Úterý bylo věnováno návštěvě Vyšehradu a Slavína, v odpoledních hodinách jsme zavítali na opačný konec Prahy a strávili nádherné odpoledne ve Veletržním paláci. Sbírky Národní galerie nám braly dech a symbolické vstupné 20 Kč v rámci studentské výpravy nás velmi příjemně překvapilo (běžné vstupné vyjde jednotlivce na téměř desetinásobek). Večer nás pak do třetice přivítalo Staré město a sympatické Divadlo v Celetné, u jehož nápaditě zpracované veselohry „Mrzák Inishmaanský“ jsme se dobře pobavili a naše nohy si odpočinuly po náročném prochozeném dni.
Exkurzi zpestřovaly krátké referátky zúčastněných studentů a počasí přálo po celé čtyři dny tak dokonale, že jsem byl podezírán z nezákonných komplotů se sv. Petrem, nejvyšším odborníkem přes počasí (jak věří nejen v mytologicky založené Praze). Věřím, že si na tento kulturní „výlet“ ponecháme jen ty nejlepší vzpomínky. Děkuji kolegovi Tomáši Trojkovi a zejména svým studentům, kteří pro to udělali všechno, co se dalo.
Lukáš Bárta