Křížem krážem Paříží

Poprvé jsme si stoupli na pařížský chodník právě před Musée d´Orsay a asi pět minut se kochali výhledem na rozvlněnou, stříbřitou hladinu Seiny. Poté jsme se v čele s naším „mírně levotočivým“ průvodcem vydali na zběžnou okružní procházku městem. Během pár chvil jsme nasáli kadidlovou atmosféru kostelů (např. kostela St.Sulpice, kde se jen tak mimochodem natáčela Šifra mistra Leoparda) a vůni rozkvétajících hyacintů v Luxembourgských zahradách. V Latinské čtvrti nás velice zaujala stávka sorbonských studentů. Dále naše kroky směřovaly ke slavnému Chrámu Matky Boží neboli k Notre Dame. Na zpáteční cestě k Musée d´Orsay jsme shlédli další demonstraci a svezli jsme se na typickém francouzském kolotoči. To byla jííízda! Nakonec jsme se zastavili v již tolikrát zmiňovaném muzeu. Nádhera!

Po brzkém ranním probuzení na Formuli jsme byli odvezeni do komplexu Versaille. A jelikož bylo 1.dubna, tak jsme celý den prožili ve stylu „blague“ (francouzská obdoba našeho aprílu). Sídlo králů se nám sice líbilo, ale naprosto uchváceni jsme byli z versailleských zahrad. A díky tomu, že bylo velice brzy, jsme byli v celých rozlehlých zahradách úplně sami. Žádní turisté, žádné tlačenice, žádné fronty. Nádherné fontány jsme bohužel neviděli v provozu, ale samotná představa, že se procházíme po cestách, kudy chodili králové a proudily davy dvořanů, v nás vyvolala lehkou euforii. V odpoledních hodinách jsme se z historie přesunuli do moderní čtvrti La Défense. A večer jsme zavítali do části, kde žila Amélie Poulain, tedy na Montmartre a zde do oslnivě čistého Sacré Coeur a odtud na noční hodinovou plavbu po Seině.

Ať žije La Joconde aneb jak jsme se kvůli obrázku o velikosti zhruba 80x50cm tlačili v davu turistů. Jak je lze usoudit z první věty, třetí den jsme navštívili Louvre. Tolik umění nakupeného na jednom místě jsem snad neviděla za celý svůj život. Umění antické, francouzské, italské, staroegyptské, nizozemské… Z toho všeho nám až oči přecházely. A ono legendární spojení dvou pyramid, no prostě nemám slov. Když už jsme byli plni dojmů z děl, vydali jsme se na letmé shlédnutí Invalidovny.

A až poslední den jsme navštívili snad všemi obdivovaný monument z dílny Gustava Eiffela. Jeho věž ční nad městem a poutá na sebe pozornost již z dálky. Nahoru jsme vyjeli výtahem a dolů jsme z druhého patra sestoupali po 704 schodech. Výhled z věže je úžasný, celou Paříž jsme měli jako na dlani. A nakonec jsme dostali volno, takže mnozí z nás nasedli na metro a rozprchli se do všech možných koutů- kaváren, obchodů, MC´Donaldů či jen tak do parků za odpočinkem. Při návratu k autobusu, který nás měl bezpečně dovést do naší vlasti, jsme prošli nekonečně dlouhou Champs-Elysées plnou těch nejluxusnějších butiků.

Když jsme po noční prohlídce katedrály v Remeši ulehli k spánku, netušili jsme, jak bude návrat do rodné země krutým probuzením. Ještěže nám celou cestu autobusem „zpříjemňovala“ vůně Bíťovy dětské pět dní staré šunky, (kterou jsme nakonec vysadili ve Štramberku).

Au revoir ou a bientôt!

Klára Schichelová (sexta A.)