Křest knihy Flanelová něha

Ve čtvrtek 10. ledna 2008 jsem se opět vrátil do ostravského klubu Atlantik, abych tam téměř po roce navázal na loňské autorské čtení, na němž jsem představoval svůj tehdy ještě rozepsaný román Průvodci a podělil se s diváky o něco málo ze svých veršů. Rok 2007 byl pro mě v tomto ohledu velmi důležitý, protože se mi během něj podařilo nejen dopsat svou lyrizovanou prózu Průvodci, ale také pomoci na svět své třetí básnické knížce s názvem Flanelová něha.

Celá akce by se dala označit jako žánrový experiment, protože jsem o spolupráci požádal osobnosti umělecky různorodé a ve čtvrtek jsem v klubu nadšeně očekával, jak se celý večer vyvine, aniž bych se předem seznámil s repertoárem svých spoluúčinkujících. Vsadil jsem takříkajíc na dobré renomé či dřívější zkušenost. Obě dámy, které mi na pódiu (přesněji řečeno pod pódiem, aby bylo nebezpečí propasti mezi autorem a divákem minimalizováno) dělaly příjemnou a esteticky vytříbenou společnost, publikum jistě uchvátily. Básnířka Lydie Romanská-Lidmilová především nečekanou analýzou mých veršů z právě křtěné sbírky, ale též málem psychologickým rozborem mé osobnosti, který u mě i přes jasnou humornou nadsázku vyvolal nadměrné pocení. Jana Balcarová, studentka oktávy našeho gymnázia, pak již tradičně zaujala profesionálním a poutavým přednesem při interpretaci úryvků z již zmiňovaných Průvodců.

Hudebním zpestřením programu byla jednak formace TŘI, sestávající z našich bývalých i současných studentů Tomáše Uvíry, Ondry Hrbáče a Filipa Lombarta, jednak nenapodobitelné vystoupení ostravského skladatele a hudebníka Míti Dostála. Míťa nás bohatě zásoboval ukázkami ze své autorské tvorby, čímž se ovšem nespokojil a během celého večera improvizoval na piáno i na kytaru, kdykoli se k tomu naskytla příležitost. Rozhodně nepřeháním, když řeknu, že se na vytvoření veselé a uvolněné atmosféry podílel plnou měrou.

Na konci akce jsme společně se všemi vystupujícími hosty pokřtili mou Flanelovou něhu a mně nezbývá, než abych řekl to nejdůležitější. Jsem moc vděčný za to, s jakým upřímným zájmem o mou práci (i tu neučitelskou) se trvale setkávám u svých studentů a mnohých kolegů. Nebýt vás, nezažil bych ani jeden z tak krásných a poetických večerů, jako byl ten čtvrteční. Moc vám děkuji a někdy zase nashledanou.

Lukáš Bárta