Krajské kolo přespolního běhu (říjen 2019)

Jak je mezi vrcholovými sportovci dobře známo, dvoufázové tréninky a vyvážená strava nemusí mít na každého atleta stejný účinek. Proto jsme šli cestou individuální přípravy. Takzvaný „rest day” byl ale z nejednoho tréninkového plánu vyřazen a kardio (ve formě protančené úterní noci) se druhý den podepsalo na ranní docházce. Zatímco někteří z nás už v 7:30 nervózně přešlapovali v budově nádraží, jiní po nedávném vítězství usnuli na vavřínech a nerušeně dospávali půlkolonu. Mezi takovými byl i Honza Michálek. Ten se udržel v rytmu polky i za bílého dne a do vlaku naskakoval v poslední možné minutě. O chvíli později odstartovala na svinovském chodníku zvláštní kategorie. Obsadila ji nadějná atletka Bela Krestová. Sprinterce na 200 m se sice podařilo překonat tamní traťový rekord, přesto ale její tempo na odjezd vlaku nestačilo a my jsme tak hned ze startu přišli o důležitý pilíř sestavy.

Pětice se navíc podle pravidel mohly v druhém kole rozšířit o dalšího člena. V našich řadách jsme nově přivítali Lucku Krupicovou a na vyšší ligu šetřil mezitím síly i Kuba Huvar. Dorka Šamánková v dívčím týmu zaskočila za Hanku Koloničnou, kterou bohužel ze hry vyřadily zdravotní problémy.

Vlak se naším krajem řítil asi hodinu, než jsme konečně v okně spatřili dominantu místních pastvin a z reproduktorů se ozvalo: Krnov-Cvilín. Čím více jsme se pak k rozhledně blížili, tím zřetelněji se nám vybavovaly vzpomínky na nikdy nekončící stoupání. Přichytili jsme startovní čísla na naše svršky, dojedli poslední sousta a prošli si společně před závodem trať. Dojmy po průzkumu hoši sdělili stručně: „To nejde, to fakt nejde, vždyť je to pořád do kopce“.

Trasa dlouhá tři kilometry vybíhala do části cvilínského vrchu. V polovině provedly běžkyně otočku o 180 stupňů a stejná cesta nás čekala i dolů. Z děvčat se nejlépe umístila Majda Zajícová a to na desáté příčce. Dorka využila své zkušenosti v akrobatickém lyžování a carvingovým obloukem vybrala v mokrém listí všechny zatáčky. Na známé předzávodní pověry vsadila Bety Pražáková a před šestým týmem nám získala náskok atletka ve skoku dalekém Lucka Krupicová. Společnými silami jsme mezi týmy vybojovaly 5. místo.

Chlapci si závod s alpským převýšením prodloužili o další dva kilometry. Jako objektivní zpravodaj musím zmínit, že Tomáš Kaluža si v tomto kole zaslouží pochvalu. Na krátkou chvíli totiž odložil pózu kosmického záložníka a na start nastoupil v plné kondici. Jeho nový životní postoj mu zajistil 7. umístění. Dominik Urbanec nechtěl nic podcenit a na krnovskou trať se vybavil tričkem Supermana. Takoví hrdinové běží rychleji než kulka, a protože nikdo neměl zrovna kryptonit po ruce, doletěl do cíle na 13. pozici. Úsměv na tváři vydržel Honzovi Michálkovi až do cílové rovinky a doběhl chvíli po Urbancovi. Za to Honzu Bužgu cvilínská panoramata dočista uchvátila a musel se u nich na chvíli zastavit. Tým podržel benjamín Šimon Bartoš společně s Kubou Huvarem, a kluci skončili těsně pod bednou, na čtvrtém místě.

Všechny nás sice lehce píchlo u srdce, když nám na krku nepřistála ani jedna medaile, ale to pravé bodnutí mělo teprve přijít. Při čekání na vlak byla Majda napadena vosou a schytala
žihadlo do prstu. Za její nezdolný optimismus, nově objevenou alergii a nejlepší dívčí umístění od nás získává (oteklý) palec nahoru.

Kateřina Dostálová, 8. A