Kolářovský happening v ulicích na literárním semináři

Naším cílem bylo realizovat trojici básní významného českého výtvarníka, grafika a básníka Jiřího Koláře (1914-2002), který na konci šedesátých let minulého století vytvořil zcela jedinečnou publikaci s názvem "Návod k upotřebení". Básně zde obsažené mají - jak název napovídá - formu konkrétního návodu, receptu, podle nějž může zvídavý a odvážný čtenář postupovat, aby tak nezůstalo jen u tradiční četby, ale aby nekonvenční verše dostaly příležitost ke skutečnému zhmotnění - realizaci v našem každodenním životě.

A tak jsme se seminaristy putovali porubskými ulicemi, vyzývali děti, aby nám zazpívaly svou oblíbenou píseň, uctivě jsme zdravili odpadkový koš, vylévali - před překvapenými kolemjdoucími - lahvičky parfémů do kanálu, zaplňovali chodníky zcela smyšlenými "chemickými" vzorci - a obdarovávali starší spoluobčany čerstvě zakoupenými stíracími losy. Kdo ví, třeba se díky nám někdo z nich stane milionářem...

Závěr happeningu patřil samotnému Jiřímu Kolářovi. V poslední básni své knížky totiž žádá čtenáře, aby mu alespoň jediným slovem napsali, co si o něm myslí. A tak seminaristé psali. A z mnoha jejich slov jsem měl velikou radost. Zde malá ukázka:

"Nevídaný autor, očistný zážitek."

"Člověk hluboce a upřímně zatažený do života vtahuje nás."

"smutnohravá duše"

"Jste skvělý člověk. Stále ale nemám ráda rýži. Děkuji."

"Myslím si o vás, že jste moc chytrý člověk."

"Ach"

"Čtyřicet dva - elegance šílenství"

... a na jednom z odevzdaných papírků jsem dokonce jako odpověď na otázku nalezl kompletní novou "báseň k upotřebení":

Konec vše napraví

Vezmi si popsaný papír / slož z něj vlaštovku / Tu potom pečlivě naporcuj na plátky a sněz je / Vylez na vysoký strom a skoč / PS: Že jsi měl aspoň na krátký moment pocit, že to fungovalo?

Lukáš Bárta