Horizon Gran Prix

Cílem šestihodinového závodu bylo ujet co největší počet kol a spotřebovat co nejméně energie. Ta je týmům poskytnuta v omezeném množství, konkrétně ve formě čtyř akumulátorů a celkem dvaceti hydrosticků naplněných vodíkem. Každý hydrostick byl naplněn cca jedním gramem čistého vodíku, který se v článku váže do sorbentu v podobě metal-hydridového prášku. Vůz je primárně napájen z vodíku díky technologii hybridizace využívající chemické vlastnosti několika materiálů, vodíku, reakčního vzduchu (obyčejný vzduch řízeně hnaný do jednotky) a principu elektronového spádu za účelem generace napětí (rozdíl potenciálů). Jednotka tak transformuje energii vodíku z hydrosticků na energii elektrickou, jež je dále měněna na energii kinetickou. Jako sekundární zdroj energie pro pohon vozu a hlavně jako zdroj stabilního napětí pro řídící jednotku zde slouží záložní akumulátor.

Náš tým se během závodu potýkal s obtížemi způsobenými nízkou teplotou, která ovlivňovala uvolňování vodíku ze sorbentu v hydrosticích, kvůli tomu jsme po většinu závodu byli nuceni využívat sekundárního zdroje pro pohon elektromotoru, čímž jsme si postupně všechny dostupné akumulátory vypotřebovali. Z celkových 20 g vodíku jsme spotřebovali pouhých 2,3 g, takže energetické nároky kladené na akumulátory byly značně vysoké, ale i přes tyto obtíže se nám podařilo obsadit třetí místo stupně vítězů s celkovým počtem 946 najetých kol. Díky excelentní technice jízdy jsme spotřebovali nejméně vodíku ze všech týmů a zároveň s menšími obtížemi dokončili závod.
Soutěž byla doplněna o výstavu elektromobilů, dobíjecích stanic a hybridizační technologie ze strany VŠB-TUO. V areálu bylo také několik vozů značky Hyundai, ve kterých bylo možno se svézt.

Jakub Skála, oktáva A