Historická exkurze do Osvětimi a návštěva Krakova

V úterý ráno jsme my, studenti septim a 3. ročníku, vyrazili na historickou exkurzi* do Osvětimi. První zastávkou bylo Františkánské centrum svatého Maksymiliana Kolbeho v Harmężach, kde nás dva tamější mniši provedli expozicí kreseb Mariana Kołodzieje, které většinou zachycovaly zdrcené tváře osvětimských vězňů. Díla byla velmi expresivní, plná autorových pocitů a zkušeností a silně na nás zapůsobila, ale druhá zastávka exkurze je svou tíhou přebila.

Bývalé pracovní a vyhlazovací tábory v Osvětimi byly pro mnohé z nás nejtragičtějšími místy, na kterých jsme kdy v životě byli. Prostředím základního tábora Auschwitz I nás ve dvou skupinách provedli průvodci, komentovali nám expozice a procházeli jsme s nimi po místech, na kterých se ještě relativně nedávno odehrávalo jedno z největších zvěrstev v dějinách lidstva. Všichni z nás jsme tušili, co nás čeká, ale sebepoctivější příprava na tuto exkurzi by asi stejně nezabránila opětovnému šoku, znechucení a nepochopení toho, co se v Osvětimi v době holokaustu odehrálo. Po tom, co jsme prošli areál prvotního osvětimského tábora, jsme se přesunuli do přibližně desetinásobně většího Auschwitz II – Birkenau, kterým jsme procházeli individuálně. Mráz, teplota pod nulou a studený vítr bylo nakonec ideálním počasím pro tento den, protože i díky němu jsme pochopili, jak těžké muselo být přežít průměrné tři měsíce v Osvětimi, ba dokonce delší dobu. Až se stalo opravdu absurdním stěžovat si na zimu v teplé bundě a v rukavicích na místě, kde lidé přežívali bez jídla a vody, v lehkých košilích, otřesných hygienických podmínkách a kde museli celý den tvrdě pracovat. Po takovém zážitku nejednoho z nás přepadla pochmurná nálada, není se čemu divit. Večer jsme dorazili na ubytování v Krakově s velmi milým personálem, zabydleli jsme se a načerpali síly na druhý den exkurze, který se nesl v duchu o dost optimističtějším.

Ve středu ráno jsme se přesunuli do centra Krakova, kterým nás provázel uctívaný znalec polských dějin a kultury Petr Šimíček. Prohlídka města začala na okraji historického centra, ale za to opravdu královsky – na Wawelu. Po prozkoumání všech uměleckých směrů, které královská katedrála na Wawelu návštěvníkům nabízí, jsme přešli na nádvoří druhé nejstarší univerzity ve střední Evropě – Jagellonské university a poté na historické náměstí Rynek Glówny, kde jsme tak akorát zaslechli zvuk trubky z věže Mariánského kostela. Poslední společnou zastávkou byla židovská čtvrť Kazimierz a z místa na konci Szeroke ulice před Starou synagogou jsme se každý rozprchli do různých koutů Krakova.

Někteří zamířili po stopách zachránce téměř 1 200 Židů před smrtí do Schindlerovy továrny, jiní do Sukiennic na náměstí, do Národního muzea, aby viděli překrásný originál Da Vinciho díla Dáma s hranostajem, nebo za podobně ušlechtilým cílem prohlédnout si gotický oltář v Mariánském kostele, někteří stihli i nejlepší domácí pirožky široko daleko, zašli do Carrefouru pro krovky a podobně. Krakov hold každému nabídl něco.

Za všechny studenty děkujeme našemu pedagogickému triu za to, že nám umožnili tuto exkurzi zažít – jak tu silnou, smutnou, ale velmi důležitou úterní část, tak tu příjemnou, v městě strávenou středeční část.

Za legendární pokoj č. 319, jedna z Klár, septima A

* děkujeme panu Šimíčkovi, díky kterému víme, že časy školních výletů už jsou dávno za námi...