Exkurze do Švýcarska (září 2013)

Švýcarské zápisky

1.den – 23.září
Sraz máme sice ve 22 h, ale celý den se nemůžeme dočkat. Dotazy jako “Máš polštář do autobusu?” nebo “Kolik si nakonec bereš těch peněz?” jsou nejprobíranějším tématem dneška.
22:00 Konečně u autobusu! Rodičů je tu skoro víc než dětí, tak tedy nevíme, jestli do Švýcarska jedou oni nebo my…
22:30 Odjíždíme! Než jsme se do autobusu naskládali, uběhla snad půlhodina, ale nakonec jsme to zvládli. Ze začátku se všichni snaží být vzhůru, ale uvidíme, co přijde s přibývajícím časem.
23:30 Je to tady. V autobuse se rozhostilo ticho a jediný, kdo vydržel vzhůru, je pan Jašek a naštěstí taky pan řidič.
 

2.den – 24.září
11:45 Po dlouhém nočním trmácení a několika přestávkách jsme dorazili do Kostnice. Nejdřív jsme stáli dlouho na švýcarsko – německých hranicích a už jsme se báli, že nás nikam nepustí a že se otočíme zase zpátky. To se ale nakonec nestalo a my jsme konečně mohli navštívit Husův dům, kde byla výstava o jeho životě a taky smrti v Kostnici.
12:15 Náš první rozchod. Můžeme si projít tohle nádherné město a nakoupit nějaké pohledy nebo první dárečky. My se vydáváme podle mapy, snad se neztratíme…
13:00 Sešli jsme se v plném počtu, takže teď jdeme společně k místu, kde byl Hus upálen…
13:15 … ale není takové, jak jsme si ho představovali. Památník stojí téměř mezi paneláky a toto místo je pro vzpomínky na našeho Husa téměř neuctivé. Nicméně tak či tak děláme pár fotek a vydáváme se zpět k autobusu.
13:25 Vyrážíme směrem k Rýnským vodopádům v Schaffhausenu.
14:15 Slunce svítí a hukot řeky je slyšet už z dálky. Dostáváme vstupenky a scházíme po schodech vstříc valícím se masám vody. Je až děsivé vidět ji řítit se kolem nás, voda je téměř na dosah – a nad ní se vznáší duha.
16:00 A zase do autobusu a hurá směrem k prvnímu hotelu. Všichni se už těší na poležení v posteli a na teplou večeři.
16.45 Kolem hotelu jsme zatím jen projeli a jedeme ještě do 3 km vzdáleného Altdorfu – místu, kde podle pověsti Wilhelm Tell vyskočil z loďky a uprchl. Prohlížíme si poklidné zákoutí se zvonkohrou a čekáme do 17 h, abychom si mohli poslechnout
její hru. Nadšenci pak ještě sbíhají několi desítek metrů níž ke kapličce Wilhelma Tella, která je vybudována přímo u hladiny jezera. Okolní hory připomínají scenérie z Thajska nebo norských fjordů.
18:30 Sisikon – místo našeho prvního noclehu. Obec se rozkládá na břehu nádherného Urijského jezera, a my zatím jeho krásu vnímáme jen z autobusu nebo z pokoje hotelu. Rychle se ubytovat a honem na večeři.
19:00 Servírují nám výbornou krémovou polévku, kuřecí maso s pepřovou omáčkou, rýží a zeleninou a na závěr zajímavě chutnající zmrzlinu. Večeře je vynikající a všichni si ji pochvalují. Chcete přidat? Žádný problém...
21:00 Sešlo se nás sice šest na jednom pokoji s úmyslem povídat si, ale všem nám únavou padá hlava, a tak jdeme spát, ať jsme připraveni na další den.

3.den – 25.září
6:30 Probouzí nás budík, ale jsme vyspaní dorůžova. Čeká nás rychlé balení a pořádná snídaně.V obchůdku ještě kvapem nakupujeme nějaké pečivo – potřebujeme zásoby na posilněnou na další den. Hory nad jezerem osvětluje ranní slunce, modrozelená hladina působí ještě trochu tajemně a nad hotelem na stráni se pasou ovce, a neprojíždí-li zrovna kolem auto, slyšíme cinkání jejich zvonců.
7:45 Vyrážíme směr Lauterbrunnen. Po cestě zastavujeme pod třísetmetrovým kaskádovitým Staubašským vodopádem - honem pár fotek a jede se dál do Trümmelbachu.
10:00 Jsme u dalšího cíle naší cesty: Trümmelbašské vodopády. Tyto se od předchozího liší tím, že se nacházejí ve skále. Zatím je velice chladno. Výtahem ve skále jedeme nahoru a pak postupně scházíme vnitřkem skály a pozorujeme masy vody valící se dolů. Fotíme, filmujeme, ale je zde chladno a velice vlhko, proto se fotky pořizují těžko. Po prohlídce následuje krátká pauza na oddech v místním občerstvení.Vysvitlo slunce, tak si ho trochu vychutnáváme. A zase hurá do autobusu.
12:30 Ani jsme se nenadáli a už sedíme v zubačce, která nás za překrásného počasí veze do sedla Kleine Scheidegg do výšky 2061 m. Cestou se nám otevírají nádherné
přírodní výjevy. Uchváceni krásou okolních velikánů pořizujeme další a další snímky. Kolik jich už máme a kolik jich ještě bude?
13:30 Jsme nahoře. Pohled na tři nejmocnější vrcholy Eiger, Jungfrau a Mönch snad okouzlil každého tak, že se aspoň na moment zastaví a vydechne. Pozorujeme horské masivy a občas nás vystraší nějaká menší lavina, která se ve výšce nad námi uvolní. Ale jinak je zde ticho a klid. Někteří využívají určený čas k procházce, jiní se opalují a další ochutnávají místní speciality. Hodina a půl uběhne jako voda a už frčíme zubačkou zase dolů.
15:55 Odjíždíme z parkoviště směrem k druhému hotelu. Cestou nás ale ještě čeká malá zastávka v Meiringenu v muzeu Sherlocka Holmese, kterého C. Doyle nechal v jedné ze svých knih zemřít v nedalekém Reichenbašském vodopádu.
16:30 Zastavujeme kousek od muzea. Je tak malinké, že do něj musíme jít na etapy. Dostáváme sluchátka s obsáhlým cizojazyčným komentářem ke všem exponátům.
17:15 Následuje rozchod, který všichni využívají k nákupu jídla buď na večeři nebo na další den. Ceny jsou tu opravdu pěkně vysoké. Nejlevněji, ale přesto pro nás draho, je asi v místním řetězci Migros.
18.00 Cestou do hotelu přejíždíme údolí, v němž se nachází malé letiště. Zrovna
tady startují švýcarské MIGy a my je můžeme pozorovat z autobusu. Asi mají cvičení. Při přejíždění hor zatáčka stíhá zatáčku, a tak je některým taky poněkud špatně od žaludku.
18:30 Unaveni dorazíme do malého útulného hotelu v Lungernu na břehu Lungernského jezera. Tady strávíme dvě noci.
19:00 Nestihli jsme si ani vybalit a už na nás čeká večeře o několika chodech. Po zkušenosti z prvního hotelu je večeře pro mnohé poněkud šokem – vodová pórková polévka, kuřecí prso v těstíčku v nezvyklé kombinaci se špagetami a jako zákusek švestkový kompot. Máte žízeň? Kupte si pití za hříšnou cenu. Tak raději všichni vyčkáme a uhasíme žízeň až na pokoji.
22:00 Večerka a únava nás nutí zalézt pod peřinu a spát. Usínáme plni očekávání toho, co přinese následující den.

4.den – 26.září
8:00 Na tento den jsme se těšili ze všeho nejvíce - jedeme totiž do čokoládovny Cailler! Ale ještě předtím se na cestu posilníme vydatnou snídaní.
8:45 h Odjezd – čeká nás cesta kolem Thunského a Briezerského jezera a přejezd přes Jaunský průsmyk. Někteří ještě dospávají a příliš nevnímají okolní přírodu, už máme totiž za sebou úctyhodné množství kilometrů a jsme zmoženi. Ale v průsmyku jsou už všichni vzhůru. Úzká cesta je samá serpentina, místy máme obavu, jestli autobus projede bez problémů a nezřítí se do hlubokého údolí. Houpe to
s námi pořádně, takže špatně je už i některým z těch, kdo takové problémy ještě nikdy neměli. Zastavujeme v místě s výhledem do krajiny, abychom si mohli udělat pár fotek a pak už sjíždíme na druhou stranu do francouzské části Švýcarska.
10:00 Konečně! Dorazili jsme do Brocu a před námi se vyjímá obrovská bílá budova plná čokolády! Na programu máme interaktivní prohlídku čokoládovny a jejím vrcholem je ochutnávka sladkostí, které se zde vyrábí. Pak samozřejmě následuje nákup čokolád a jiných čokoládových dobrot.
12:00 Na zlepšení chuti po všech těch sladkostech vítáme návštěvu sýrárny ve městě Gruyères, kde ochutnáváme a nakupujeme sýry Gruyère. Poté se vydáváme do centra středověkého městečka Gruyères, které je asi to nešvýcarštější místo ze všech.
15:15 Jsme na dalším místě naší cesty – ve městěThun. Zde máme namířeno do starého normanského Thunského hradu a projdeme se také po starobylém centru města. Město má úchvatnou polohu na břehu řeky Aare a Thunského jezera.
17:30 Opět se vracíme do hotelu - tentokrát ke skvělé večeři - a padneme do pohodlné postele.

5.den – 27.září
7.30 – 8.30 Poslední den našeho pobytu začíná tak, jak jsme čekali - balením. Ale snídaně také nechybí, a tak se posilněni dobrým jídlem vydáváme vstříc dalšímu dni.
8:30 I přesto, že jsme na snídani měli kávu, značně ospalí nakládáme do autobusu naše zavazadla a pak se ještě vydáváme směrem k místnímu kostelu, který se nachází kousek nad hotelem. Odtud máme rozhled do celého údolíčka. Všímáme si, že hroby ve Švýcarsku jsou velmi odlišné od těch českých.
9. 30 Sbohem Lungerne, opouštíme srdce Švýcarska a máme před sebou ještě pár zastávek. První z nich je v Luzernu.Toto město je považováno za nejkrásnější v celé zemi.
10:45 Město své pověsti dostálo a opravdu jsme všichni nadšeni krásou starobylých uliček, dřevěného středověkého mostu (Kappelbrücke) přes řeku Reuss a krásou Luzernského jezera. Ale asi nejvíce nás zaujal smutný lev, vytesaný do skály na památku švýcarských žoldáků, kteří padli za krále Ludvíka XVI.
11:30 Opět dostáváme rozchod a jako obvykle se polovina studentů vydává hledat první McDonalds.Někteří nicméně navštíví i místní pekárny a obchůdky s čokoládou nebo suvenýry. Poté se přesunujeme k autobusu a vydáváme se směr Lichtenštejnsko.
14:45 Ve Vaduzu máme krátký rozchod na procházku městem.Nejvíce nás asi zajímají moderní sochy postavené přímo na ulicích. Když zvedneme hlavu, uvidíme sídlo lichtenštejnského knížete, který bydlí přímo na skále nad městem.
18:15 Naší poslední zastávkou na cestě domů je Innsbruck. Chceme se podívat na zlatou stříšku nad balkónem, ze kterého kdysi šlechta sledovala rytířská klání. Nacházíme se přímo v historickém centru. Dostáváme rozchod, abychom si mohli sami projít úzké uličky a vnímat atmosféru města, které je ze všech stran obklopeno Alpami. Je už šero, ale obchůdky a restaurace jsou stále otevřené a jako v každém městě i zde potkáváme plno turistů. Počasí už nám bohužel nepřeje, nad Insbruckem se drží těžké černé mraky a občas pořádně sprchne.
20:00 V autobuse i přesto, že se zde sešli žáci ze spousty rozdílných tříd, vládne přátelská a uvolněná atmosféra. Nejvíce nás sbližuje zpěv, který se nese celým autobusem. Kupodivu zpívají téměř všichni.
23:00 Nakonec usínáme vyčerpáním.

6.den – 28.září
6:00 Na parkoviště u Tesca, kde nás čekají rodiče (popřípadě taky nečekají a musíme čekat my na ně) dojíždíme rozespalí, unavení, ale plni nových zážitků a krásných vzpomínek. Po několika krásných slunných dnech v cizině nás vítá vymrzlá domovská Ostrava…

Kamila Dolenská, Andrea Šellongová, Kateřina Šímová, VIIB