Bylo nebylo, byla exkurze. Jednoho krásného jarního dne 5.6.2008 žáci třetích ročníků navštívili Vítkovický areál, konkrétně ocelárnu.
Vyfasovali jsme krásné přilby s nápisem ,,Visitor“ a také ochranné brýle z důvodu bezpečnosti. V plánu také bylo zkouknout Kvarto, což jsou Vítkovické válcovny plechu, ale z důvodu opravy válce jsme byli o tuto jistě ještě poučnější část ochuzeni. Nicméně máme v plánu tuto část prozkoumat spolu s výrobou štětovnic a trubek v září následujícího školního roku.
I přes tyto nepříznivé podmínky, které nám znemožnily přístup do válcoven, jsme si odnesli spousty krásných zážitků a mnoho zajímavých poznatků – ať už plná bečka (pánev) surového železa určeného k výrobě oceli nebo také vylévání bečky do části zvané Kontilití (Kontinuální lití oceli), kde vzniká nekonečně dlouhý pás lité oceli, který se dále roztíná na menší části tzv. bramy. Bramy se dále ve Vítkovicích naválcují ve válcovnách na plechy, které se používají například na stavbu mostů či lodí. Ocel, která se ve Vítkovicích vyrábí, patří mezi jednu z nejkvalitnějších ocelí na světě.
Díky naprosto zkušenému průvodci Zbyškovi, kterému kolegové neřeknou jinak než Kermangé, jsme poznali pro nás netušené. Dostali jsme se proklatě blízko ke konvertoru, odkud sálalo teplo více než nesnesitelné, bodejť když teplota konvertoru dosahuje až 2 000°C. Konvertor je hutnická pec, do které se přidávají k roztavenému železu různé příměsi, které dělají ocel ocelí. Průvodce, na kterém šlo vidět, že svému řemeslu opravdu rozumí, nám hbitě odpovídal na naše dotazy (někdy i na hloupé, např. dotaz: ,,Kolik vám je roků?“). Jeden pracovník nazval naši skupinu výletníků rodinkou Hujerovic, čímž přispěl k pobavení nás všech.
Tato poutavá prohlídka byla určena výhradně pro členy chemického semináře, ale také jsme vzali dva zájemce z řad studentů, kteří účastníky chemického semináře nejsou.Všichni jsme byli prohlídkou naprosto nadšeni a pevně věříme, že se stavíme v nejbližší době do Vítkovic k prohlídce již zmíněné válcovny plechu a také výroby trubek. Tímto bychom chtěli poděkovat také neskonale úžasné a hodné paní profesorce Janšové, která měla tu odvahu a doprovázela nás do tohoto nepříliš bezpečného areálu. Tato jedinečná možnost poznat chod ocelárny by se neuskutečnila bez přičinění nejlepší a legendárně proslulé třídy 3.A. Speciální poděkování patří Vojtěchu Bodnárovi, který vše pečlivě zorganizoval a díky němu se celá akce uskutečnila a proběhla bez problémů…
Milan Matolák + Vojtěch Bodnár, 3.A