Prohlídka byla zaměřena převážně na nahosemenné rostliny, které jsme tento rok v biologii probírali. Viděli jsme například borovici osinatou (nejstarší druh borovice původem z Arizony), která se dožívá přes 4000 let. A na obejmutí sekvojovce obrovského, nejmohutnějšího jehličnanu na planetě, jsme museli být alespoň tři. Ne nadarmo se mu přezdívá „mamutí strom“.
Dozvěděli jsme se ale také mnoho nových informací o některých ekosystémech. Všímali jsme si například rozdílů mezi vřesovištěm a rašeliništěm, kde jsme se ale raději příliš nezdržovali, jelikož jeho typickým znakem je zřejmě hojná přítomnost bodavého hmyzu.
Ve sklenících jsme obdivovali exotické stromové kapradiny, dřevité liány, kaktusy, sukulenty a také nejstarší rostlinu světa, wolemii vznešenou.
Navštívili jsme také zookoutek, ve kterém jsme si ověřili, že kozám opravdu chutná papír (obzvláště naše pracovní listy), ačkoli tento experiment původně nebyl předem plánován.
Průvodci nás v průběhu prohlídky erudovaně informovali o zajímavostech z oblasti botaniky. Pověděli nám například, že pokud ucítíme vůni čerstvých croissantů, nemusí to znamenat, že někdo právě vytáhl svačinu koupenou u paní Petry, ale může se jednat o zmarličník japonský, který voní jako sladké pečivo.
S arboretem jsme se rozloučili návštěvou pavilonu živých tropických motýlů, kterým očividně vyhovovalo počasí toho dne. Nám už ale méně, i ve stínu stromů arboreta bylo téměř 30 °C.
Gabriela Jochcová, kvinta A