Colakolonizace

V pondělí 19.5. na naší školu zavítali dvě slečny – Eva a Tereza ze společnosti Fair - Trade, aby nás poučili o problematice, která je spojena s existencí obrovských monopolních společností jako je třeba Coca – Cola. Workshop měl začít někdy kolem 8:30 ráno a měl trvat okolo hodiny a půl. K naší velké radosti se organizátorky opozdily o téměř 45 minut – nešlo samozřejmě o jejich pochybení, ale o pochybení Českých drah a ke zdržení také přispěla špatná informovanost, co se týče geografické polohy školy - to znamenalo jediné, že akce se protáhne a my nebudeme muset do vyučování. Tím, že se opozdily, způsobily, že náš přístup k nim nebyl až tak ostýchavý – udělali si trapas hned ze startu a to jim snížilo autoritu celkem o dost. To znamená, že jsme ztratili nějaké zábrany a v naprosté pohodě jsme se aktivně zapojovali hned ze začátku, což se nestává často. Pro práci organizátorek workshopu společnost Fair - Trade nemohla najít lepší lidi – obě slečny stále vysílaly pozitivní šoky svým bezelstným úsměvem a to navodilo ještě přátelštější atmosféru. Všechny tyto faktory způsobily, že naše nálada nemohla být lepší i přes odporné počasí a fakt, že začínal pracovní týden plny matematiky, chemie a jiných ne zrovna oblíbených předmětů…

Téma workshopu bylo také vybráno velmi příhodně – problémy kolem velkých společností jsou díky mas-médiím perfektně známy, takže jsme věděli oč běží. Je mnohem snazší se vyjádřit k něčemu, co člověk byť jen povrchně zná než k něčemu, o čem slyší poprvé.

Teď k programu : začali jsme se seznámením se s firmami, jejich vlastníky a produkty. Po té jsme se přímo začali zabývat Coca – Colou. Organizátorky se nás snažili přivést vždy ke kořenu problému anebo k základní příčině úspěchu, ceny, rozšířenosti a podobně. Dozvěděli jsme se, i přes naší solidní informovanost, dost nových věcí, které se v médiích neobjevují tak často – třeba právní pře mezi Coca – Colou a jejich zaměstnanci v Indii nebo Columbii. Bylo to celkem zábavné, protože jsme se museli vcítit do jistých rolí – například role spotřebitele, akcionáře nebo columbíjského zaměstnance. Donutilo nás to spolupracovat i přes některé „vnitrotřídní“ neshody a problémy. Museli jsme hluboce uvažovat a přemýšlet nad zákeřnými otázkami. Hnací silou byla naše vrozená vlastnost – soupeřivost. Nutilo nás to realizovat naprosto šílené plány, hecovalo nás to při odpovídání, tvoření a přemýšlení. I přes nedostatek času a fakt, že jsme si nemohli vyzkoušet úplně vše, ohlasy z naší třídy jsou velmi pozitivní. Stejné bylo i hodnocení našeho počínání, jak ze strany organizátorek tak kantorů. Celkově, kdybych to měl zhodnotit, řekl bych, že svůj účel splnil a to velmi příjemným a nenásilným způsobem. Ukázalo se, že naše třída ještě není tak rozložená do určitých kast a že dokážeme spolupracovat.

Jediná věc, kterou bych workshopu vytknul, je celková zaujatost a neobjektivita. To mi trochu vadilo – pořád se jen poukazovalo na to, jak je Coca – Cola špatná, že vlastně tím, že to někdo pije, přispívá organizaci, která odírá chudé Indy a podobně. Po této akci jsem měl pocit skoro zločince kvůli tomu, že kdybych měl svědčit, udělal bych to v prospěch Coca – Coly. Vím, že některé věci, které se dějí kolem této společnosti, nejsou zrovna morální a etické, ale která společnost se dnes chová podle nejhlubších morálních zásad?

Závěrem bych jen vyjádřil lítost nad faktem, že podobných „sjednocujích“ a zároveň poučných akcí není zrovna moc. Doporučil bych zvát takové lidi častěji. Není to kvůli tomu, že bych se chtěl vyhnout vyučování, protože o vyučování vlastně jde. Je to jen Komenského forma vyučovaní, což značně okoření a zpříjemní celý edukační proces. Ale podaří se to jen tehdy pokud o to ta třída stojí, a to ta naše dělá.