Pardubice – město velkých koňských dostihů, perníků a v posledních třech letech také město, kde se sejdou týmy z celé republiky, aby změřili své chemické znalosti a dovednosti v týmové soutěži Chemiklání. A tak se i z východního koutu naší země vydal tým studentů Gymnázia Olgy Havlové pojmenovaný po novém prvku Milanium, který sice ještě stále chybí v periodické tabulce, nicméně náš doprovod – pan profesor Glabazňa – o něm ví své.
Samotný tým pak skládal zkušený chemik André Arencibia, který povolal do služby Katku Kopeckou, Davida Bayera, Dana Radvanského a Pavla Pískovského. Již ráno při odjezdu v 6:30 hodin ze Svinovského nádraží stanul před námi těžký úkol. Museli jsme si vytyčit cíl. Jelikož všichni členové týmu oplývají většími či menšími chemickými zkušenostmi, rozhodli jsme se, že dáme šanci i jiným týmům umístit se na elitních příčkách a zvolili jsme si cíl ještě obtížnější – prošlapat trnitou cestu Chemikláním pro další generace dychtivých mozků naší školy. V žádném případě to však neznamenalo, že bychom se během počítání nesnažili. Pod palbou příkladů z analytické chemie, biochemie, organiky i anorganiky jsme obstáli velmi dobře, a tak nám byl velkou odměnou oběd, který svou chutí připomínal syntézu nejrůznějších prvků. Poté už nic nebránilo našemu přesunutí na vyhlášení výsledků, kde došlo k uspokojení nejvyššímu. První tři desítky elitních pozic jsme přenechali jiným týmům a skromně jsme se zařadili na 31. místo. Hlavní cíl byl splněn. Podařilo se nám otevřít bránu do chemického světa dalším studentům našeho gymnázia, kteří nás mohou v příštích ročnících jen překonávat. Radost to byla veliká.
Nadšeným pardubickým občanům, kteří nás skoro nechtěli pustit na nádraží, jsme pózovali před objektivy a při rozdávání autogramů jsme vypsali deset tužek generálního sponzora Ikea.
A tak jsme odjížděli uspokojeni, že jsme svou přítomností potěšili devadesátitisícové město a že mladí chemici z naší školy mají na co navazovat.
Za průkopníky Chemiklání Pavel Pískovský, sexta A