Básnická sbírka "Kocour z kašny" studentů třetího ročníku

Vydávání školních časopisů je záležitost na základních a středních školách obvyklá. Stejně tak je zde zvykem sestavovat jednou za čas almanachy studentských a absolventských prací. Zdrojem jsou obvykle slohové kompozice, maturitní či „běžné“. Nic proti tomu, náš gymnaziální Bojler se na ně obrátil již nejednou. Nikdy jsem však nezaregistroval, že by na té či oné škole vznikla celistvá, formálně sjednocená básnická sbírka, vytvořená navíc studenty jedné konkrétní třídy – a to prosím VŠEMI tamějšími studenty bez výjimky (snad kromě dlouhodobě nemocných, jimž byla práce na knize znemožněna)! Troufám si říct, že je to tvůrčí počin nad jiné zázračný, stejně jako jsou zázračné jednotlivé básně této sbírky. Všichni autoři (kterým tímto hmatatelně dokládám svůj odvěký názor, že básníka v sobě může probudit každý z nás) tvořili na základě principů avantgardního umění DADA, které jim umožnilo přivábit na svět náš vezdejší obrazy neskutečně barvité a chuťově nezapomenutelné, neskutečně zábavné i děsivé, neskutečně bizarní i romantické, neskutečně… neskutečné. Jsem rád, že tato knížka existuje. Protože je důkazem toho, že slovo poezie není dosud historismem. Pokud jí dnes radostně a s hravým zápalem podlehla celá gymnaziální třída, dělám si snad oprávněnou naději, že jí ještě dlouho budou podléhat alespoň jednotlivci…

Lukáš Bárta