Studenti naší školy nastudovali na podzim divadelní představení
The Winter’s Tale (Zimní pohádka)
Po intenzivním nazkoušení hry v prostorách školy Gymnázia Olgy Havlové se letošní premiéra odehrála v divadelním sále v Opavě. V následujícím týdnu byla hra představena také v Orlové, v Šenově u Nového Jičína, na Základní škole ve Slavkově u Opavy a v kinosále ve Frýdku-Místku.
Jedna herecká alternace měla navíc možnost navštívit předvánoční Brno, kde hrajeme již tradičně v Buranteatru. Panorama hradu, zasněžený Zelný trh a celkovou vánoční atmosféru nemohl lépe dokreslit ohlas a potlesk diváků, jenž nám byl odměnou.
V předvánočním prosincovém týdnu zhlédli Zimní pohádku diváci, převážně z ostravských škol, v kulturním domě v K-Triu v Ostravě-Hrabůvce. Představení pro naši školu se uskutečnilo poslední školní den 22. prosince 2017. Věříme, že se hra líbila a zpříjemnila všem předvánoční čas. Bohužel toto představení bylo zároveň derniérou.
Velké poděkování letos patří naší milé paní režisérce Nice Štěpánkové nejen za režijní práci, dále také studentům naší školy za skvělé nastudování hry a příkladnou reprezentaci školy, a dvěma absolventům, jmenovitě Michalu P. Hranickému a Kvidu Lotrekovi, kteří přijali pozvání a s elegancí sobě vlastní, nadhledem a svými zkušenostmi povýšili nejen samotné představení, ale zpříjemnili a obohatili svou přítomností každý výjezd a vystoupení. Děkujeme.
Mgr. Zuzana Šubertová
Jak jsem se stal hercem
Již v prvních pár letech svého studia na gymnáziu jsem hluboce uvažoval nad anglickým divadlem, až jsem si nakonec v tercii řekl: „Tak u toho chci být.“
V kvartě jsem se tedy udělal rozhodnutí a nastoupil jsem do fajn kolektivu studentů, kteří sdíleli mou radost z hraní na divadelních prknech.
Co následovalo bylo krásných pět let, kdy jsme vždy na podzim v průběhu pár dnů ve škole nacvičili představení na nadcházející sezónu a pak jsme s ním objížděli region, sem tam jsme zavítali i do Brna. Musím říct, že ačkoli sem tam ne každý divák bývá z našich výstupů rozradostněn, za naše zážitky společných akcí to stojí.
Letošní rok je však s největší pravděpodobností poslední, kdy se sborem na jevišti vystoupím. Musím však říct, že už teď opravdu stojí za to. Letos jsme totiž po pěti letech opět nacvičili Shakespeara, tentokrát Zimní pohádku. Na to, že je tato hra kritiky označována jako nehratelná, považuji naše pojetí za zdařilé.
Filip Dráber