Anglické divadlo GOH v Praze

Jedeme hrát do Prahy! Tahle radostná a šokující zpráva se šířila velmi rychle. Všichni jsme byli zprvu překvapení, že nás chtějí vidět dokonce i v hlavním městě. Ovšem od doby, kdy jsme se o našem výletu poprvé dozvěděli, jsme nemluvili o ničem jiném. Pokaždé, když jsme se třeba jen potkali na studené školní chodbě, jsme se pousmáli a prohodili pár slov o tom, jak moc se těšíme do Prahy.

Odjížděli jsme jakožto poctiví studenti až po vyučování. Sešli jsme se na nádraží s jiskrami v očích, paní profesorka nás spočítala, slečna fotografka začala fotit, pan kameraman natáčet a jeli jsme. Praho, třes se, Ostrava jede!

„Praha - Hlavní nádraží,“ ozvalo se konečně po dlouhé cestě vlakem. Mám pocit, že ve společnosti herců z našeho anglického divadla se nejde nudit. Po cestě do kulturního domu Ulita jsme si vyzkoušeli, jak pochodují vojáci, jak se označuje ohromné množství jízdenek v tramvaji s co největší pozorností spolucestujících i jak se zviditelnit před celou Prahou během 10 minut. Když jsme dorazili na místo, přichystali hrací sál na další den, nastěhovali se do baletního sálu, který se stal na přechodnou dobu naší ložnicí, najedli se a umyli, všichni jsme usnuli jako neviňátka.

Den druhý, zvaný nabitý, byl opravdu velmi náročný. Odehrát čtyři představení Romea a Julie za sebou není jednoduché, ale my jsme to zvládli a ještě jsme se odpoledne prošli Prahou a pokochali se, jak krásné máme hlavní město.

Třetí den byl ve znamení Snu noci svatojánské. Hned po ránu nás probudily tóny ústřední melodie z tohoto představení. Je třeba říct, že ačkoliv jsme v prvním představení udělali drobné chyby, podařilo se nám je zamaskovat tak, že diváci nic nepoznali a celkový dojem byl dobrý. To považuji za úspěch, protože improvizovat, upravovat scénář a měnit scény za pochodu není nic jednoduchého.

Uklidili jsme sál, naobědvali se a nastal čas vyrazit zpátky do Ostravy. Cestou vlakem jsme debatovali o uplynulých dvou dnech, kritizovali, chválili a prostě jak to cestou ve vlaku bývá, v kupé nebylo ani na chvíli ticho. Po příjezdu do Ostravy jsme se rozprchli do svých domovů a těšili se do svých měkkých postelí.

Na tenhle velmi zdařilý výlet rádi vzpomínáme a doufáme, že takových bude víc, protože ačkoliv bylo letošní období začátku školního roku náročnější a uspěchanější než obvykle, myslím si, že těchto pár dní nám zvedlo náladu.

Video (1/2)

Video (2/2)