Adaptační kurz (září 2017)

Vyhráli jsme 2:1, což nám udělalo velkou radost. Vypadá to, že z nás bude dobrý tým. Další den pro nás vedoucí měli přichystaný výlet. Šli jsme k sirnému pramenu Smradlavá, a jelikož jsme byli moc rychlí, ušli jsme ještě pár kilometrů navíc. Po cestě zpátky jsme hráli hru „Kdo utrhne největší lopuch“. Vyhlášení bylo v oboře. Odpoledne jsme vyráběli plátno naší třídy. Máme na něm velký hrad a v každé věži, která se postupně zvětšuje, jsou nápisy od primy až po oktávu, což znázorňuje osm let na gymnáziu. Večer jsme vymýšleli program pro ostatní spolužáky. Ve středu pro nás asistenti připravili týmovou hru - pavučina. Každou mezerou v pavučině jsme museli přenést každého člena naší třídy. Bezpečně jsme protáhli i naši paní učitelku. Po obědě jsme společně zhodnotili celý adaptační kurz. Před odjezdem jsme si ještě předali dárečky, které jsme si vyrobili v pondělí večer. Jedinou nevýhodou bylo, že v chatě byla zima. Adaptační kurz jsme si jinak velice užili.

Za primu B Adriana Škvrnová, Sabina Broskevičová a Johanka Chytilová
 

„Tento rok byl „adapťák“ skvělý. I když nám počasí moc nepřálo, tak nám to nijak náladu nezkazilo. Hráli jsme hodně her, u kterých jsme se seznámili (nejen mezi sebou, ale i s profesory) a skamarádili. Nejlepší bylo vytváření plátna, na které jsme namalovali horu ve tvaru písmene ,,A“, které nám bude viset na stěně ve třídě po celou dobu studia. Super bylo, když jsme modelovali výrobky z hlíny, které jsme si na konci podarovali. Celkově to bylo skvělé a těšíme se na celé studium strávené spolu.“

Patricie Klajmonová, prima A
 

Ve středu 6. září 2017 se třída 1. C vydala na adaptační kurz na chatu Bílou, kde se měla až do pátku 8. září vzájemně poznat předtím, než spolu stráví další čtyři roky ve školních lavicích. Hned po příjezdu už na nás čekala spousta seznamovacích her, díky kterým jsme si rychleji zapamatovali jména svých spolužáků. A řeknu vám, je to docela o nervy, přijít mezi třicet nových, úplně cizích lidí, kteří vás budou provázet tak význačnou etapou vašeho života. Ale pak spolu začnete běhat do kopce a hledat po lese papírky, přenášet svého nového třídního učitele přes jakési lanové bludiště, povídat si a hrát hry - díky tomu všemu je společné sbližování a poznávání zcela přirozené a po několika hodinách si už připadáte jako v partě známých.

Nebýt tak skvělé organizace, tak bychom se asi tak dobře nikdy neseznámili. Myslím si, že za celou 1. C můžu poděkovat všem, kteří nám v tom pomohli. Na čtyři roky spolu se po tomto zážitku moc těšíme.

Lucie Vlašánková, 1.C