Adaptační kurz 2019

2. 9. 2019 si pro nás přijel autobus, který byl plný neznámých lidí, ale také očekávání. Jízda na nás neudělala moc velký dojem, protože do autobusu zatékalo, ale nakonec jsme si zvykli a už v autobuse jsme věděli, že nás čeká nezapomenutelný zážitek. Po dlouhé cestě jsme přijeli na horskou chatu Bílá, kde nás rozdělili do pokojů. Hráli jsme různé seznamovací hry, při kterých jsme poznali spoustu nových spolužáků. Vařili dobře a na jídle jsme si pochutnali. Po odpoledním klidu jsme od paní psycholožky dostali spoustu dobrých rad, jak se efektivně učit. Další den ráno jsme se vydali na výlet k prameni řeky Smradlavky. Těšili jsme se na to, až si budeme vyrábět třídní plátno, které se nám moc povedlo. Hráli jsme hry a večer jsme měli program, který jsme si sami vymysleli. Třetí den jsme zhodnotili celý kurz a předali jsme si dárky, které jsme předtím vyrobili ze samotvrdnoucí hmoty. Pak jsme odjeli domů. Kurz se nám všem líbil a i díky paní třídní učitelce Lorber jsme se lépe poznali.

Za primu A Marie Sabolová a Maxmilián Škvrna

Každý z nás někdy poznal ten pocit, který nastane v momentě prvního školního dne. Nemáte co na sebe, ty zatracené vlasy s vámi vůbec nespolupracují a hřebenům narostly nožičky. V případě adaptačního kurzu se tento pocit zdesetinásobí. V hlavě vám vrtá, jací asi budou vaši noví spolužáci na gymnáziu. Chytří. Hodně chytří. A znovu vám dojde, jak špatný to byl nápad, se tam přihlásit.
Přicházíte rozklepaní do vestibulu školy, kde už vás se srdečným úsměvem vítá paní profesorka třídní. Kolem vás se shromáždilo plno stejně vyděšených dětí, které rachocením svých koleček od kufříků a neustálým štěbetáním se spolužáky ze základky vytvářejí v místnosti příjemnou školní atmosféru. Paní třídní obou prim již začaly svolávat k autobusům. My se neochotně došouráme dovnitř a posadíme se často vedle úplně neznámých tváří.
Po zdlouhavé cestě jsme konečně dorazili na místo. Vnější vzhled chatky některé jedince poněkud vyděsil, ale příjemně nás potěšilo to, co jsme spatřili uvnitř. Do pokojů nás rozdělili dle našeho přání. Po dvou, třech, čtyřech a někdy i více. Pokoje se často vzhledově odlišovaly. Někdy jsme se museli spokojit s dvoupatrovou postelí a jindy s dvoulůžkovou manželskou postelí. Záchody a sprchy byly čisté a voňavé. Není co vytknout.
Jen jsme se trochu sžili s prostředím, už nás hnali ven. Tam jsme vlastně strávili většinu svého pobytu. Hráli jsme tam nejrůznější seznamovací hry.  Bez studu o nich tvrdím, že byly kouzelné, jelikož jsem za jeden den znala jména všech svých spolužáků. Z vyděšených dětí se pomalu staly děti plné sebevědomí. A to i zásluhou naší skvělé psycholožky.
Ve třech dnech jsme se stihli seznámit, navštívili jsme pramen Smradlavky, stali se z nás zdatní houbaři atd.
Adaptační kurz jsem si moc užila a nemůžu se dočkat dalších společných zážitků.

Božena Lednická 1. B

Na takzvaný adapťák jsme odjeli chvilku po osmé hodině ranní ve středu 4. září 2019. Cestu jsme si krátili tím, že jsme si povídali. Poté, co jsme přijeli, začal program. Jako první jsme hráli seznamovací hry, poté jsme si řekli něco o efektivním učení, ale hlavně jsme si řekli o celo-adapťákové hře, takzvaných andělích. Hra spočívala v tom, že každý si vylosoval jméno nějakého spolužáka, a tomu člověku pak měl zpříjemňovat pobyt. Ve čtvrtek jsme šli na procházku, a potom jsme malovali naše plátno, náš nápad byly čtyři náhrobky, které by symbolizovaly čtyři roky na Havlovce, také 31 barevných duchů, kteří by symbolizovali nás a naši paní učitelku třídní. Tento nápad jsme také zrealizovali, a sami se můžete podívat v naší třídě, jak dopadl. Tentýž den jsme se celá třída sešli na pokoji číslo dva, kde jsme si povídali a sbližovali se. Nastal pátek a čekalo nás pár posledních her a odjezd, už ten den jsme věděli, že si navzájem budeme o víkendu chybět.

1.C